Slyšeli jste někdy rčení o tom, že protiklady se přitahují? Představte si ženu, která se považuje za slabou, neprůbojnou, závislou a nesamostatnou. A teď si k ní postavte muže, který se naopak prezentuje jako silný vůdčí typ, uvyklý rozhodování a vedení, jenž si žádné slabosti nepřipouští. Pokud se dva takoví lidé potkají, vytvoří zdánlivě ideální pár. On poslouží své partnerce jako "doplnění" jejích neuvědomovaných vlastností. A ona jemu naopak poskytne jako projekční plátno svou neschopnost a závislost, které si on nedokáže připustit. Po nějaké době soužití se jim však jejich role mohou stát pastí. Muž nesmí projevit žádnou slabost, je neustálou silnou oporou, zatímco žena si naopak nemůže dovolit ukázat nějakou sílu či samostatnost. Přesto však přijdou situace, které budou od ženy vyžadovat odvahu a sílu a kdy se i silnému muži podlomí kolena. Pak mohou v takových situacích nastat potíže.

David Kuneš: Sebepoznání

Permalink | Leave a comment  »

You can tell from one's sex life how someone might relate to others socially, or we can observe one's social relationships and infer what their sex life will be like.

Arthur Janov: Sex & The Subconscious: Perversions and Diversions in the Realm of the Libido

Permalink | Leave a comment  »

As I feel this I get furious and full of rage with being stopped. I growl and fight and hit the walls and refuse to let him win. The intensity of the hate is vicious and I did have feelings of wanting to kill him, which thankfully I didn't act out, but did feel it deeply, and safely, at the Center.

Arthur Janov: Sex & The Subconscious: Perversions and Diversions in the Realm of the Libido

Permalink | Leave a comment  »

When the energy of an imprint is blocked, we have little access to ourselves. This also suggests why depression often involves being sexless, as the system is in the energy conservation mode - parasympathetic. All energy is suppressed. The underlying pain has demanded that so much energy be expended in repression that there is little left over for other things.
And the memory endures, keeping the system off balance where the parasympathetic system is dominant.

Note: See Parasympathetic nervous system for explanation.

Arthur Janov: Sex & The Subconscious: Perversions and Diversions in the Realm of the Libido

Permalink | Leave a comment  »

A: Jak si vůbec můžete dovolit vydávat knihy. Vy, takoví duševní ubožáci. Styďte se.
N: Několikrát v životě jsme se zastyděli. To máte pravdu.
A: Jenomže teď se nestydíte a rejžujete z té knížky těžké prachy. Načmáráte to po ránu na záchodě a máte aspoň na 10 let vystaráno. Pak už jenom odpočíváte.
N: Tohle není vůbec marná představa. Docela by se nám líbila.
A: No vidíte, jací jste egoisté a vydřiduši. Jde vám jenom o to vyrejžovat milióny za co nejmíň práce. A vůbec jste mi neodpověděli na to, když jsem o vás řekl, že jste primitivové. Podle mě může takové knížky psát každý debil.
N: V životě jsme se nejenom zastyděli, ale nadělali už takových chyb, že se až divíme. Dokonce jsme si už řekli: "Jak jsme staří, tak jsme hloupí!" V tom s vámi můžeme souhlasit.
A: Konečně to přiznáváte. Ale kde berete tu drzost, otravovat svými názory lidi?
N: Abychom vám řekli pravdu, ještě jsme o něčem podobném nepřemýšleli.
A: Jak můžete o něčem takovém nepřemýšlet? Ačkoliv já se tomu vůbec nedivím. Vy totiž asi nejste schopni přemýšlet vůbec. To je to.
N: Pravdu máte zcela určitě v tom, že jsou chvíle, kdy racionálně nejednáme.
A: Podle mne jste skvrna na tváři lidstva.
N: Chápeme, podle vás jsme skvrna na tváři lidstva.

Tomáš Novák, Věra Capponi: Sám sobě psychologem

Permalink | Leave a comment  »

Těmito dopisy údajně před sto lety odmítal čínský a japonský magazín příspěvky, které se nerozhodl otisknout. Čínská verze:

Vysoce vážený bratře slunce a měsíce! Váš otrok leží u Vašich nohou. Líbám zem před Vámi a snažně prosím: dovolte mi mluvit a přece zůstat mezi živými. Váš rukopis, ó vysoce vážený, jsme plni oddanosti, nadšení a rozkoše přečetli. Přísaháme při duši našich předků, že jsme nikdy nečetli nic vznešenějšího. Vracíme Vám jej plni úcty a strachu. Kdybychom se odvážili uveřejnit tento poklad, vydavatel by nám ihned nařídil, abychom jej měli stále před sebou jako zářící příklad. Perly, jako je ta Vaše, se vyskytují jednou za deset tisíc let. Proto si Vám dovolujeme poslat Váš vznešený výtvor zpět. Prosíme uctivě o Vaše odpuštění.

Japonská verze:

Milý synu! Váš příspěvek je mistrovským dílem a Váš styl je nesrovnatelný. Okakura Kazuko, Největší z Velikých, nenapsal nic lepšího. Od severu na jih i od východu na západ není nikoho, kdo by se Vám vyrovnal. Vaše psaní je výtečné a dovolte, abychom Vám je vložili zpátky do klína. Buďte nadále naším odběratelem a příznivcem.

Která vám přijde lepší? 8-)

Tomáš Novák, Věra Capponi: Sám sobě psychologem

Permalink | Leave a comment  »

Nebo je tomu tak, jak jednou uvedl Sigmund Freud, že totiž člověk je bytost ovládaná pudy (cituji doslova!) a že Já, jak se Freud vyjádřil, není pánem ve vlastním domě? Nikoho nenapadne popírat, že člověk má pudová přání. A bylo také důležité, že se společnosti, která byla na jedné straně prudérní a na druhé straně chtivá rozkoše, strhla maska a nastavilo zrcadlo. Freud znal přesně tuto funkci, toto poslání. A v rozhovoru se švýcarským psychiatrem Ludvíkem Binswangerem řekl: "Lidé ovšem vědí, že mají ducha, musím jim proto ukázat, že mají také pudy." Ale nezměnil se mezitím svět a společnost? Lze i dnes ještě tvrdit, že člověk ví, že je bytost duchovní? Nebo je tomu dnes právě naopak, že člověk příliš často na svou duchovnost zapomíná - a současně zapomíná, že je svobodný a odpovědný. A není tomu tak, že právě dnešní člověk je vždy připraven svou duchovnost potlačovat, potlačit ji právě tak, jako dřív před Sigmundem Freudem nechtěl vědět nic o svých pudech.

Viktor E. Frankl: Psychoterapie pro laiky

Permalink | Leave a comment  »

Neexistuje takový problém, který by pro tebe ve svých rukou neměl dar. Vyhledáváš problémy, neboť potřebuješ jejich dary.

Richard David Bach: Iluze

Permalink | Leave a comment  »

Pamatuj si, že zemřeš hroznou smrtí. Toto je ovšem dobrá průprava a přinese ti tím větší potěšení, čím víc budeš mít tyto skutečnosti na mysli. Své umírání bys však měl brát trochu vážně. Méně vyspělé formy života většinou smích na cestě k popravišti příliš nechápou a budou říkat, že jsi blázen.

Richard David Bach: Iluze

Permalink | Leave a comment  »

Na této křižovatce, kdy je už pozdě a rozcházíme se, mě napadá, že by nám třeba pomohla i jedna metafora ze šachu. Šach je hra, v níž má každý hráč svůj vlastní cíl, a to hned na začátku, kdy vyrazí proti soupeři; uprostřed partie, v jejímž průběhu se zápas rozvine a nabude na intenzitě a obě strany ztrácejí pozice a figury, a zakončení, při němž jeden hráč vláká soupeře do pasti a úplně ho ochromí.

Myslím, že život vidíš jako šachovou partii; já v životě vidím sonátu. A kvůli těmto rozdílům je ztracen král i královna a píseň musí zmlknout.

Richard David Bach: Most přes navždy

Permalink | Leave a comment  »

Při učení jde koneckonců o tohle: ne jestli vyhrajeme hru, ale jak prohrajeme a jak jsme se přitom změnili a co nového si z toho odneseme do příštích her. Prohrát kuriózním způsobem znamená vyhrát.

Richard David Bach: Most přes navždy

Permalink | Leave a comment  »

Jednoho rána jsem v 8.40 vystoupil z autobusu někde na Floridě a měl jsem hlad. Vešel jsem do automatu, který si - jak hlásala vyhláška - vyhrazoval právo odmítnout kohokoli obsloužit. Číšník si mě prohlédl, džíny a srolovaný spací pytel se mu vůbec nelíbily, ale nakonec mě vzal na milost. Objednal jsem si citrónový koláč a sklenici mléka. U snídaně jsem probíral v hlavě všechny známé ženy, ale žádná se mi nehodila, většina byla vdaná, některé kouřily, jiné dávaly přednost vlastní kariéře. Po snídani jsem zavolal svému literárnímu agentovi a dověděl jsem se, že moje knížka byla zfilmována a ze mě se stal milionář. Zašel jsem do nejbližší knihovny a požádal o nějaké příručky pro milionáře.

Richard David Bach: Most přes navždy

Permalink | Leave a comment  »

Naše současná společnost musí usilovat o to, aby někteří z nás byli občany konzumními. Kdyby neexistovala mocná sugesce společnosti usilovat o maximální finanční zisky, výroba by začala žalostně chátrat.

Miroslav Plzák: Žena a muž

Permalink | Leave a comment  »

Bulls do kill people with some frequency, but when they do they're almost never trying to kill; they're challenging the person for dominance. Bulls don't kill each other when they're fighting for dominance, but because a bull is so big, and because bulls use head butting to win dominance contests, the human get crushed against a fence. The bull doesn't understand how much bigger and stronger he is.

Temple Grandin: Animals in Translation

Permalink | Leave a comment  »

That means that during childhood when love is offered by our parents, and still later by lovers, we cannot feel it. Repression has blocked our ability to receive input, even if that input is love. That is repression’s purpose: to keep external stimulation from rocking the internal boat.

Arthur Janov: Sex & The Subconscious: Perversions and Diversions in the Realm of the Libido

Permalink | Leave a comment  »

People who love animals often think of animals as being aggressive but not violent. Only humans, they'll tell you, commit rapes, murders, or wage wars.
But that turns out not to be true. Some chimpanzees actually fight what Jaak Panksepp calls mini-wars. This is organized violent behavior.
(...)
Many animals can be horrifically violent for no reason, it seems, other than the sheer desire to kill and maybe even to torture. It took many, many years for people to finally realize that dolphins, for instance, aren't he benign, perpetually smiling sea creatures they look like to us. Instead, dolphins are big-brained animal who commit gang rape, brutal killing of dolphin "children", and the mass murder of porpoises. In her book To Touch a Wild Dolphin, Rachel Smolker writes that male dolphins stick together in gangs and will chase a female down and forcibly mate her.

Temple Grandin: Animals in Translation

Permalink | Leave a comment  »

Věděl přesně, co má udělat. Měl vstát a jít si sednout vedle ní. Měl se usmát, podívat se jí do oči a políbit ji. To je všechno, byla to jen mechanika, banální sled vektorů, aby se jeho ústa setkala s jejími.

Paolo Giordano: Osamělost prvočísel (trailer ke zfilmované podobě)

Permalink | Leave a comment  »

Pokaždé, když uslyšela cvaknutí uzávěru, po němž následovalo ono slabounké zašelestění, vzpomněla si, jak jako malá na chalupě v horách chytala na zahradě kobylky do mističky ze sevřených dlaní. Říkala si, že s focením je to stejné, že teď loví čas a přibíjí ho na celuloid, chytá ho uprostřed skoku do následujícího okamžiku.

Paolo Giordano: Osamělost prvočísel (trailer ke zfilmované podobě)

Permalink | Leave a comment  »

The brain releases endorphins when we're injured to reduce pain, and also when we are with people we love, or when someone we love touches us. A lot of neuroscientists think we probably become addicted to or dependent on people in a similar way to heroin or morphine addiction, too. People who are attached to each other develop a social dependence on each other that's based in a physical dependence on brain opiates.

Temple Grandin: Animals in Translation

Permalink | Leave a comment  »

Breeding pigs commercially is and art. I talked to a man who had one of the most successful records for breeding sow out there and he told me things no one's ever written in a book as far as I know. Each boar had his own little perversion the man had to do to get the boar turned on so he could collect the semen.

Temple Grandin: Animals in Translation

Permalink | Leave a comment  »