Polyteistický primitiv v našem nevědomí

Náš západní vývoj z primitivního stavu byl náhle přerušen vpádem psychologie a duchovnosti, které patřily kultuře mnohem vyšší. Náš případ nebyl tak zlý jako u černochů nebo Polynésanů, kteří se najednou konfrontovali s nesrovnatelně vyšší civilizací bílého muže, ale v podstatě to bylo totéž. My jsme byli zastaveni uprostřed dosud barbarského polyteismu, který byl vymýcen a potlačen - v průběhu staletí a před ne tak dávnou dobou. Domnívám se, že tato okolnost dodala západnímu duchu zvláštní vzpěrný tlak. Naše duchovní existence byla přeměněna v něco, čeho dosud nedosáhla a čím v podstatě vzato ještě nemohla být. A to se dalo uskutečnit jen disociací mezi vědomou částí psýché a nevědomím. Bylo to osvobození vědomí od břemene iracionality a pudovosti na účet celosti individua. Člověk byl rozštěpen na vědomou a nevědomou osobnost. Vědomá osobnost se dala domestikovat, protože byla oddělena od přírodního a primitivního člověka. Tak jsme se na jedné straně stali nesmírně disciplinovanými, organizovanými a racionálními, na druhé straně ale zůstal potlačený primitiv, odříznutý od výchovy a kutury.

To vysvětluje naše četné pády zpět do děsivého barbarství a rovněž to vysvětluje hrůznou skutečnost, že čím výše šplháme na hoře vědeckých a technických vymožeností, tím nebezpečnější a ďábelštější bude zneužití našich vynálezů.

Carl Gustav Jung: Výbor z díla IX - Člověk a kultura