Slyšeli jste někdy rčení o tom, že protiklady se přitahují? Představte si ženu, která se považuje za slabou, neprůbojnou, závislou a nesamostatnou. A teď si k ní postavte muže, který se naopak prezentuje jako silný vůdčí typ, uvyklý rozhodování a vedení, jenž si žádné slabosti nepřipouští. Pokud se dva takoví lidé potkají, vytvoří zdánlivě ideální pár. On poslouží své partnerce jako "doplnění" jejích neuvědomovaných vlastností. A ona jemu naopak poskytne jako projekční plátno svou neschopnost a závislost, které si on nedokáže připustit. Po nějaké době soužití se jim však jejich role mohou stát pastí. Muž nesmí projevit žádnou slabost, je neustálou silnou oporou, zatímco žena si naopak nemůže dovolit ukázat nějakou sílu či samostatnost. Přesto však přijdou situace, které budou od ženy vyžadovat odvahu a sílu a kdy se i silnému muži podlomí kolena. Pak mohou v takových situacích nastat potíže.

David Kuneš: Sebepoznání

You can tell from one's sex life how someone might relate to others socially, or we can observe one's social relationships and infer what their sex life will be like.

Arthur Janov: Sex & The Subconscious: Perversions and Diversions in the Realm of the Libido

As I feel this I get furious and full of rage with being stopped. I growl and fight and hit the walls and refuse to let him win. The intensity of the hate is vicious and I did have feelings of wanting to kill him, which thankfully I didn't act out, but did feel it deeply, and safely, at the Center.

Arthur Janov: Sex & The Subconscious: Perversions and Diversions in the Realm of the Libido

When the energy of an imprint is blocked, we have little access to ourselves. This also suggests why depression often involves being sexless, as the system is in the energy conservation mode - parasympathetic. All energy is suppressed. The underlying pain has demanded that so much energy be expended in repression that there is little left over for other things.
And the memory endures, keeping the system off balance where the parasympathetic system is dominant.

Note: See Parasympathetic nervous system for explanation.

Arthur Janov: Sex & The Subconscious: Perversions and Diversions in the Realm of the Libido

A: Jak si vůbec můžete dovolit vydávat knihy. Vy, takoví duševní ubožáci. Styďte se.
N: Několikrát v životě jsme se zastyděli. To máte pravdu.
A: Jenomže teď se nestydíte a rejžujete z té knížky těžké prachy. Načmáráte to po ránu na záchodě a máte aspoň na 10 let vystaráno. Pak už jenom odpočíváte.
N: Tohle není vůbec marná představa. Docela by se nám líbila.
A: No vidíte, jací jste egoisté a vydřiduši. Jde vám jenom o to vyrejžovat milióny za co nejmíň práce. A vůbec jste mi neodpověděli na to, když jsem o vás řekl, že jste primitivové. Podle mě může takové knížky psát každý debil.
N: V životě jsme se nejenom zastyděli, ale nadělali už takových chyb, že se až divíme. Dokonce jsme si už řekli: "Jak jsme staří, tak jsme hloupí!" V tom s vámi můžeme souhlasit.
A: Konečně to přiznáváte. Ale kde berete tu drzost, otravovat svými názory lidi?
N: Abychom vám řekli pravdu, ještě jsme o něčem podobném nepřemýšleli.
A: Jak můžete o něčem takovém nepřemýšlet? Ačkoliv já se tomu vůbec nedivím. Vy totiž asi nejste schopni přemýšlet vůbec. To je to.
N: Pravdu máte zcela určitě v tom, že jsou chvíle, kdy racionálně nejednáme.
A: Podle mne jste skvrna na tváři lidstva.
N: Chápeme, podle vás jsme skvrna na tváři lidstva.

Tomáš Novák, Věra Capponi: Sám sobě psychologem

Těmito dopisy údajně před sto lety odmítal čínský a japonský magazín příspěvky, které se nerozhodl otisknout. Čínská verze:

Vysoce vážený bratře slunce a měsíce! Váš otrok leží u Vašich nohou. Líbám zem před Vámi a snažně prosím: dovolte mi mluvit a přece zůstat mezi živými. Váš rukopis, ó vysoce vážený, jsme plni oddanosti, nadšení a rozkoše přečetli. Přísaháme při duši našich předků, že jsme nikdy nečetli nic vznešenějšího. Vracíme Vám jej plni úcty a strachu. Kdybychom se odvážili uveřejnit tento poklad, vydavatel by nám ihned nařídil, abychom jej měli stále před sebou jako zářící příklad. Perly, jako je ta Vaše, se vyskytují jednou za deset tisíc let. Proto si Vám dovolujeme poslat Váš vznešený výtvor zpět. Prosíme uctivě o Vaše odpuštění.

Japonská verze:

Milý synu! Váš příspěvek je mistrovským dílem a Váš styl je nesrovnatelný. Okakura Kazuko, Největší z Velikých, nenapsal nic lepšího. Od severu na jih i od východu na západ není nikoho, kdo by se Vám vyrovnal. Vaše psaní je výtečné a dovolte, abychom Vám je vložili zpátky do klína. Buďte nadále naším odběratelem a příznivcem.

Která vám přijde lepší? 8-)

Tomáš Novák, Věra Capponi: Sám sobě psychologem

Nebo je tomu tak, jak jednou uvedl Sigmund Freud, že totiž člověk je bytost ovládaná pudy (cituji doslova!) a že Já, jak se Freud vyjádřil, není pánem ve vlastním domě? Nikoho nenapadne popírat, že člověk má pudová přání. A bylo také důležité, že se společnosti, která byla na jedné straně prudérní a na druhé straně chtivá rozkoše, strhla maska a nastavilo zrcadlo. Freud znal přesně tuto funkci, toto poslání. A v rozhovoru se švýcarským psychiatrem Ludvíkem Binswangerem řekl: "Lidé ovšem vědí, že mají ducha, musím jim proto ukázat, že mají také pudy." Ale nezměnil se mezitím svět a společnost? Lze i dnes ještě tvrdit, že člověk ví, že je bytost duchovní? Nebo je tomu dnes právě naopak, že člověk příliš často na svou duchovnost zapomíná - a současně zapomíná, že je svobodný a odpovědný. A není tomu tak, že právě dnešní člověk je vždy připraven svou duchovnost potlačovat, potlačit ji právě tak, jako dřív před Sigmundem Freudem nechtěl vědět nic o svých pudech.

Viktor E. Frankl: Psychoterapie pro laiky

Neexistuje takový problém, který by pro tebe ve svých rukou neměl dar. Vyhledáváš problémy, neboť potřebuješ jejich dary.

Richard David Bach: Iluze

Pamatuj si, že zemřeš hroznou smrtí. Toto je ovšem dobrá průprava a přinese ti tím větší potěšení, čím víc budeš mít tyto skutečnosti na mysli. Své umírání bys však měl brát trochu vážně. Méně vyspělé formy života většinou smích na cestě k popravišti příliš nechápou a budou říkat, že jsi blázen.

Richard David Bach: Iluze

Na této křižovatce, kdy je už pozdě a rozcházíme se, mě napadá, že by nám třeba pomohla i jedna metafora ze šachu. Šach je hra, v níž má každý hráč svůj vlastní cíl, a to hned na začátku, kdy vyrazí proti soupeři; uprostřed partie, v jejímž průběhu se zápas rozvine a nabude na intenzitě a obě strany ztrácejí pozice a figury, a zakončení, při němž jeden hráč vláká soupeře do pasti a úplně ho ochromí.

Myslím, že život vidíš jako šachovou partii; já v životě vidím sonátu. A kvůli těmto rozdílům je ztracen král i královna a píseň musí zmlknout.

Richard David Bach: Most přes navždy