Človek jako automat

Dnes se můžeme setkat s člověkem, který se cítí a chová jako automat; zjišťujeme, že nikdy nepociťuje skutečně sám sebe; že se cítí být člověkem, o němž se domnívá, že takový by měl být; tento člověk nahradil smích úsměvem, sdílnou řeč nesmyslným povídáním a skutečný smutek otupělým zoufalstvím. O takovém člověku se dají říci dvě věci: především, že trpí defektem spontánnosti a individuality, který se může zdát nevyléčitelný. Současně se dá říci, že takový člověk se podstatně neliší od tisíců jiných, kteří jsou ve stejné situaci. Většinu z nich zachraňuje před vypuknutím neurózy kulturní vzor, ztvárněný pro tento defekt. U některých však tento kulturní vzor nefunguje a defekt se jeví jako víceméně vážná neuróza. Skutečnost, že v těchto případech nestačí kulturní vzor, aby zjevné neuróze zabránil, je výsledkem buď větší intenzity patologických sil, nebo zdravých sil, které se nevzdávají boje, i když by jim kulturní vzor dovolil mlčet.

Erich Fromm: Člověk a psychoanalýza