Otázka náboženství

Otázka náboženství není tak jednoduchá, jak se domníváte: není to vůbec záležitost intelektuálního přesvědčení, ani filosofie, ba ani víry, jde spíše o vnitřní zkušenost. Připouštím, že tento názor teologové zcela ignorují, ačkoli o tom velmi mnoho mluví. Například Pavel se neobrátil ke křesťanství žádným intelektuálním nebo filosofickým úsilím, ani vírou, nýbrž pod silným dojmem svého bezprostředního vnitřního zážitku. Na něm spočívala jeho víra, avšak naše moderní teologie věc obrací a domnívá se, že musíme nejprve uvěřit, abychom pak mohli mít nějaké vnitřní zážitky; tento obrácený přístup však lidi přímo vhání do falešného racionalismu, který dokonce brání vzniku vnitřních zážitků. Přirozeným důsledkem pak je, že identifikují božství s kosmickou energií, s neosobní a v jádru fysikální veličinou, k níž se nelze modlit. Vnitřní zkušenost však je úplně jiná; svědčí o tom, že existují osobní síly, s nimiž lze navázat vnitřní, bezprostředně osobní kontakt. Nikdo, kdo doopravdy nepoznal, co to je vnitřní zážitek, není schopen o jeho existenci nikoho přesvědčit. Řeči samy - ať už je jejich záměr sebeušlechtilejší - nikoho nepřesvědčí.

C. G. Jung: Sto dopisů

Privatio boni

Tato záležitost týkající se privation boni je mi silně proti srsti, protože má nebezpečné důsledky: způsobuje negativní inflaci člověka, který si musí připadat ne snad sice jako zdroj všeho zla, ale přinejmenším jako velký ničitel schopný zmařit obdivuhodné dílo Boží. Tato doktrína vede k luciferské samolibosti a je do značné míry odpovědná za osudnou degradaci lidské duše, která se pokládá za zdroj a sídlo zla. Přiznává se jí obludný význam - ale ani slovo o tom, kdo je odpovědný za přítomnost hada v ráji!

C. G. Jung: Sto dopisů

P.S: O privatio boni jako nedostatku dobra více na Wikipedii

Sen o smrti

Jedním z nejděsivějších snů bývá sen o smrti - ať už vlastní nebo někoho jiného. Měli bychom si pamatovat, že (jako všechno ostatní ve snu) i smrt je obvykle znamení, symbol. Zřídkakdy to znamená, že někdo opravdu zemře. Můžeš se sám sebe zeptat: "Co v mém životě umírá? Co se chýlí ke konci? Čeho už se nepotřebuji držet?" Pak se podívej na kontext - ostatní věci ve snu okolo umírající osoby. Hledej vodítka k tomu, co to může znamenat pro tvůj život. Pokud ten, kdo zemřel, byl tvůj přítel,pak se možná dějí nějaké změny v tvých vztazích. Jestliže jsi zemřel ty sám, a třeba jsi zrovna byl ve škole, možná je načase opustit svou roli studenta.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Tvořivý duch

Všichni se rodíme obdařeni vnitřním tvořivým duchem (hinduisté jej nazývají "vyšší Já našeho já"). Každý jsme nadaný něčím jedinečným. Všichni si v sobě neseme tvořivý potenciál - DÉŠŤ, který se touží rozpršet. Naše spisovatelská Já a tvořivé Já jsou jedno a totéž, a nemohou je umlčet žádná traumata, hrubé zacházení, nezájem okolí ani drogy. Tohoto tvořivého ducha nelze úplně zničit, ale může se stát tak malinkým, že z něj zbude jen dunivý zvuk vycházející hluboko z nás.
Závislost na drogách či alkoholu, projevy nenávisti a násilí, zanedbávání vlastních potřeb, nedostatek lásky a pozornosti od ostatních a jakýkoli jiný projev necitlivého zacházení ze strany druhých může způsobit, že se tvůj tvořivý duch skryje. Proto máš možná někdy pocit, že to chceš vzdát, že třeba ani nemáš chuť být naživu. Ale tvého tvořivého ducha nelze nikdy zničit - kdykoli se můžeš rozhodnout a svou tvořivou sílu zase probudit.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Obrana a zuřivost

Zdál se mi tenhle sen - vlastně to byla spíš noční můra... Honil mě nějaký chlap se dvěma kuchyňskými noži, v každé ruce měl jeden. Utíkala jsem před ním, úplně vyděšená. Ale pak se něco stalo a můj strach se změnil v ZUŘIVOST. Z ničeho nic jsem se zastavila a otočila se čelem k útočníkovi. Podívala jsem se na něj, vyhrnula jsem si rukávy a ukázala mu své ruce, které už byly pořezané a krvavé. "Co mi chceš udělat?" ječela jsem na něj tak, jako ve skutečnosti nikdy před tím. "Chceš mě pořezat?!" On jen s hrůzou zíral a já jsem mu jeden nůž vzala (mimochodem, byl to první nůž, kterým jsem se kdy sama pořezala) a řezala jsem se do rukou ještě víc. Byla jsem rozpálená vzteky, ale už ne vyděšená. Nebolelo to a já jsem neutíkala. Ten člověk byl v šoku a nevěřícně se na mě díval. NEMĚL NADE MNOU ŽÁDNOU MOC... Tento sen mi pomohl pochopit, že možný důvod, proč jsem sama sobě ubližovala, byla OBRANA. Nemůžou mi ublížit, když si já sama ublížím ještě víc.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Opozice davu

Kdo má natolik silné přesvědčení, že se postaví vůči davu do opozice, je spíše výjimkou než pravidlem, výjimkou, jíž se mnohdy obdivují pozdější staletí, ale jíž se většinou vysmívají současníci.

Erich Fromm: Lidské srdce

Hřích

Starý zákon nestojí ještě na stanovisku, že člověk je od základu zkažený. Neposlušnost Adama a Evy vůči Bohu se tu nenazývá hříchem; nikde tu není ani zmínka o tom, že by tato neposlušnost člověka zkazila. Naopak, neposlušnost je tu podmínkou lidského sebeuvědomění, lidské schopnosti volby, a tak je ve svém posledním důsledku tento první akt neposlušnosti člověka jeho prvním krokem ke svobodě. Zdá se, že neposlušnost Adama a Evy byla dokonce součástí božího plánu, neboť, jak má za to myšlenka vskutku prorocká, je člověk právě proto, že byl vyhnán z ráje, schopen vytvářet své vlastní dějiny, rozvíjet své lidské schopnosti a dosáhnout nové harmonie mezi sebou a přírodou, a to jako plně vyvinutý jedinec, na rozdíl od harmonie dřívější, kdy ještě takovýmto plně vyvinutým jedincem nebyl.
(...)
V průběhu vývoje křesťanské církve byla Adamova neposlušnost pojata jako hřích. A to ve skutečnosti jako hřích tak těžký, že zkazil jeho přirozenost a s ní i přirozenost všech jeho potomků. Člověk se nemůže nikdy z této své zkaženosti vymanit vlastním úsilím. Lidskou zkaženost mohl odstranit jenom božský akt milosti, vystoupení Krista, který pro člověka zemřel; zároveň tak byla poskytnuta možnost spásy těm, kdo Krista přijali.

Erich Fromm: Lidské srdce

Moc

Hlavním nebezpečím pro lidstvo je obyčejný člověk s neobyčejnou mocí - a žádný ďábel nebo sadista.

Erich Fromm: Lidské srdce

Skupina

Jedna cesta je podrobit se a ztotožnit se s osobou nebo skupinou, jež má moc. Při této symbolické účasti na životě jiné osoby má člověk iluzi, že jedná, zatímco se ve skutečnosti pouze podrobuje a stává se jaksi částí těch, kdo jednají.

Erich Fromm: Lidské srdce

Ponížit a zotročit

Ponížit ho a zotročit, to vše jsou jenom prostředky k tomuto cíli, a nejradi-kálnějším prostředkem je nechat ho trpět, poněvadž neexistuje jiná větší moc nad jiným člověkem než přinutit ho, aby se podrobil trápení, aniž je schopen se bránit.

Erich Fromm: Lidské srdce

Tvořivost a destruktivnost

Jediný způsob jak léčit destruktivnost jakožto kompenzaci je rozvinout v člověku jeho potenciální tvořivost, rozvinout jeho schopnost produktivně využívat svých lidských sil.

Erich Fromm: Lidské srdce

Umět argumentovat

Zvítězíte, protože máte více než dost brutální síly. Ale nikoho nepřesvědčíte. Neboť abyste mohli přesvědčit, museli byste umět argumentovat. Abyste však mohli argumentovat, potřebovali byste mít to, co vám schází: rozum a v boji právo na své straně.

Erich Fromm: Lidské srdce

Láska k životu a smrti

Láska k životu je právě tak nakažlivá jako láska ke smrti.

Erich Fromm: Lidské srdce

Překonat

Význam fenoménu narcismu z eticko-spirituálního hlediska se ujasní, uvážíme-li, že podstatu učení všech velikých humanistických náboženství můžeme shrnout do jedné věty: Cílem člověka je překonat vlastní narcismus.

Erich Fromm: Lidské srdce

Jako zvíře

To, čemu říkáme zdravá osobnost, závisí na obecném rámci vztahů v dané kultuře. Podle teutonických Berserků by mohl být "zdravým" člověkem jenom ten, kdo by byl schopen počínat si jako dravé zvíře. Týž člověk by byl dnes psychotikem. Všechny archaické formy mentální zkušenosti - nekrofilie, krajní narcismus a incestuální symbióza - které v té či oné formě tvořily "normál", nebo dokonce "ideál" regresivně archaických kultur, poněvadž lidé zde byli spjati společnými archaickými sklony, jsou dnes označovány jako vážné formy mentální patologičnosti. Ve své méně intenzivní formě, oponují-li jim proti-kladné síly, jsou tyto archaické síly potlačeny a výsledkem této represe je "neuróza".

Erich Fromm: Lidské srdce

To hrozné v nás

Téměř všechno hrozné v nás je ve své nejhlubší podstatě čímsi bezbranným, co potřebuje naši pomoc.

Rainer Maria Rilke citovaný v Tsultrim Allione: Pečuj o své démony

Špatné střípky

Zlo v lidské psychice pochází z naší neschopnosti spojit a uvést v soulad střípky vlastních zkušeností. Jestliže přijmeme vše, čím jsme, i to špatné, dojde k transformaci toho špatného.

Andrew Vard Schmookler citovaný v Tsultrim Allione: Pečuj o své démony

Strachy, obsese, závislosti a skryté potřeby

Strachy, obsese a závislosti, to vše jsou části nás samotných, jež se staly "démonickými" tím, že došlo k jejich odštěpení z celku, nechceme s nimi nic mít a bojujeme proti nim. Pokud se od svých démonů snažíme uprchnout, pronásledují nás. Bojujeme-li s nimi coby se silami bez formy, dáváme jim sílu a můžeme jim dokonce zcela podlehnout. (...)
Člověk, jenž bojuje s depresí, aniž by se vyrovnal s její podstatou, může nakonec spáchat sebevraždu. Je potřeba, abychom si uvědomili bezvýslednost boje, a utápět se v pocitu, že jsme pronásledováni  vnějšími okolnostmi, také není žádné řešení. Je potřeba, abychom svým démonům dali podobu, a těm částem, jimiž se cítíme pronásledováni, dali možnost se projevit. Tím, že se jimi budeme zabývat, se můžeme dostat ke zdroji tohoto jednání a proměnit ho ve svého spojence. Neznamená to, že budeme holdovat nějakému destruktivními jednání, ale že si uvědomíme své pod povrchem skryté potřeby.

Tsultrim Allione: Pečuj o své démony

Boží pravda

V dnešních bojích se každá ze soupeřících stran ztotožňuje s boží pravdou a s dobrem a prohlašuje, že bojuje proti zlu. Polarizace na dobro a zlo ospravedlňuje násilí coby nezbytnou oběť, kterou je nutno přinést a strpět pro dosažení vítězství.

Tsultrim Allione: Pečuj o své démony

Nasycení

Nasycení našich bohů a démonů k jejich plné spokojenosti paradoxně neznamená jejich posilování. Namísto toho dovoluje energii, jež v nich byla uzavřená, stát se pro nás přístupnou. Tímto způsobem se vysoce napjaté emoce, které byly potlačované vnitřním konfliktem, uvolní a promění v cosi přínosného.

Tsultrim Allione: Pečuj o své démony