Žiletka

Z balíčku o mnoha vrstvách pečlivě vyndá žiletku. Tu u sebe nosí vždycky, ať je kde je. Žiletka se na ni usmívá jako ženich na nevěstu. ONA opatrně zkouší ostří, je ostré jako žiletka. Pak si žiletku několikrát vmáčkně do zápěstí, ale zase ne tak hluboko, aby si poranila šlachy. Vůbec to nebolí. Kov se zařezává jako do másla. Krátký okamžik zeje ve dříve ucelené tkáni otvor jako do kasičky, pak zpoza zábrany vyrazí pracně spoutaná krev. Jsou to celkem čtyři řezy. Pak už to stačí, jinak by vykrvácela. Žiletka se zase otře a zabalí.

Elfriede Jelinek: Pianistka