středa 11. prosince 2013

Ztráta smyslu státem

Snaha vymknout se osudu, který v podobě neúrod a hladomorů, epidemií a válek člověka dřívějších dob držel v šachu a doléhal na něj (i celá řeská tragédie je o osudovosti, byť většinou lidí z vyšších vrstev, na které doléhá sice jinak, ale neméně), představuje sociální stát ve spojení s technologiemi pokus, se tomuto určení vyhnout. To se (kromě faktu smrtelnosti) sice dosti daří, ale vzniká jakási nová forma osudovosti, generovaná příslušným úředním aparátem - pracující už nevyhlíží, zda bude pršet, ale třese se, zda se kdesi v centru neposune jeden z koeficientů na druhém desetinném místě a nezničí třeba obor, pro nejž byl po léta školen. Rozdíl je snad v tom, že osudová nepřízeň se tu neartikuluje smrtí, ale ztrátou životní smysluplnosti.
Stanislav KomárekSpasení těla - Moc, nemoc a psychosomatika

Žádné komentáře:

Okomentovat