Otázka náboženství

Otázka náboženství není tak jednoduchá, jak se domníváte: není to vůbec záležitost intelektuálního přesvědčení, ani filosofie, ba ani víry, jde spíše o vnitřní zkušenost. Připouštím, že tento názor teologové zcela ignorují, ačkoli o tom velmi mnoho mluví. Například Pavel se neobrátil ke křesťanství žádným intelektuálním nebo filosofickým úsilím, ani vírou, nýbrž pod silným dojmem svého bezprostředního vnitřního zážitku. Na něm spočívala jeho víra, avšak naše moderní teologie věc obrací a domnívá se, že musíme nejprve uvěřit, abychom pak mohli mít nějaké vnitřní zážitky; tento obrácený přístup však lidi přímo vhání do falešného racionalismu, který dokonce brání vzniku vnitřních zážitků. Přirozeným důsledkem pak je, že identifikují božství s kosmickou energií, s neosobní a v jádru fysikální veličinou, k níž se nelze modlit. Vnitřní zkušenost však je úplně jiná; svědčí o tom, že existují osobní síly, s nimiž lze navázat vnitřní, bezprostředně osobní kontakt. Nikdo, kdo doopravdy nepoznal, co to je vnitřní zážitek, není schopen o jeho existenci nikoho přesvědčit. Řeči samy - ať už je jejich záměr sebeušlechtilejší - nikoho nepřesvědčí.

C. G. Jung: Sto dopisů