Hřích

Starý zákon nestojí ještě na stanovisku, že člověk je od základu zkažený. Neposlušnost Adama a Evy vůči Bohu se tu nenazývá hříchem; nikde tu není ani zmínka o tom, že by tato neposlušnost člověka zkazila. Naopak, neposlušnost je tu podmínkou lidského sebeuvědomění, lidské schopnosti volby, a tak je ve svém posledním důsledku tento první akt neposlušnosti člověka jeho prvním krokem ke svobodě. Zdá se, že neposlušnost Adama a Evy byla dokonce součástí božího plánu, neboť, jak má za to myšlenka vskutku prorocká, je člověk právě proto, že byl vyhnán z ráje, schopen vytvářet své vlastní dějiny, rozvíjet své lidské schopnosti a dosáhnout nové harmonie mezi sebou a přírodou, a to jako plně vyvinutý jedinec, na rozdíl od harmonie dřívější, kdy ještě takovýmto plně vyvinutým jedincem nebyl.
(...)
V průběhu vývoje křesťanské církve byla Adamova neposlušnost pojata jako hřích. A to ve skutečnosti jako hřích tak těžký, že zkazil jeho přirozenost a s ní i přirozenost všech jeho potomků. Člověk se nemůže nikdy z této své zkaženosti vymanit vlastním úsilím. Lidskou zkaženost mohl odstranit jenom božský akt milosti, vystoupení Krista, který pro člověka zemřel; zároveň tak byla poskytnuta možnost spásy těm, kdo Krista přijali.

Erich Fromm: Lidské srdce

Bezcitně asexuální Ježíš

Člověk nemusí být žádným odborníkem, aby si povšiml nesouladu mezi Ježíšem evangelií a Ježíšem, jež je objektem víry a uctívání. Ten první Ježíš je mimořádně laskavý, otevřený, přijímající a chápavý vůči lidem, kteří v otázkách své sexuality očividně tápají. Evangelijní Ježíš je také intimní, citový, tělesně expresivní, a dokonce v mnoha ohledech smyslný. Naopak Ježíš v ústech moralizujícího kazatele je nelidsky čistý a bezcitně asexuální.
(...)
Ježíš, jakého já vidím v kanonických evangeliích, je sexuální muž žijící v celibátu nebo celibátní milenec. V naší době by vyvolal skandál, stejně jako ho vyvolal tehdy, protože toleruje tolik lidskosti. Na první pohled se to může jevit jako rozpor, být počestný a zároveň mravně tolerantní, ale Ježíšův celibát podle všeho nikdy není úzkostný ani represivní. Umožňuje mu milovat s otevřenou náručí a je natolik nedílnou součástí jeho filozofie a stylu, že nepotřebuje odsuzovat ostatní za jejich sexuální způsoby. Moralistické soudy vždy prozrazují zmatek a nejistotu člověka, který je pronáší, avšak u Ježíše není ani náznak této neurózy, jaká někdy postihuje jeho následovníky.

Thomas Moore: Duše sexu