Funkce přítele

Jedna z hlavních funkcí přítele spočívá v tom, aby snášel (v mírnější a symbolické formě) tresty, které bychom rádi uvalili na své nepřátele, avšak nemůžeme.

Aldous Huxley: Konec civilizace

Pozn.: Léto je čas prázdnin a dovolených a proto si i tenhle blog vezme na příští týden dovolenou. Pokud vám budou citace chybět, podívejte se třeba do archívu za měsíc červen, určitě jste některé ze starších citací už zapomněli (nebo třeba úplně minuli), tak se jimi můžete potěšit. Těším se na vás opět za týden. Váš @hassmanm.

Právo na syfilis a rakovinu

Ilustrace z deviantART od Kateri Jensen (angelofice)

"N.P.V. - Náhražka prudké vášně. Pravidelně každý měsíc. Celý organismus se proplaví adrenalinem. Je to dokonalý fyziologický ekvivalent strachu a zběsilosti. Všechny tonické účinky, jako když se vraždí Desdemona nebo když je vražděna Othellem - bez jakéhokoliv nepohodlí."

"Ale já mám nepohodlí rád."

"My ne," pravil inspektor. "My máme raději pohodlné věci."

"Ale já nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích."

"Zkrátka," pravil Mustafa Mond, "požadujete právo být nešťastný."

"Tak tedy ano," pravil divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."

"Nemluvě již o právu na stáří, ošklivost a impotenci; o právu na syfilis a rakovinu; o právu na hlad; o právu na vši; o právu na život v ustavičných obavách před zítřkem; o právu dostat tyfus; o právu být mučen nevýslovnými bolestmi všeho druhu."

Dlouho bylo ticho.

"Všechna tato práva požaduji," pravil konečně divoch.

Mustafa Mond pokrčil rameny. "Ať vám slouží," pravil.

Aldous Huxley: Konec civilizace

Jako děti

"Chci poznat vášeň," slyšela ho říkat. "Chci poznat silný cit."

"Kde cit jednotlivce klíčí, tam se komunita ničí," deklamovala.

"Dobrá, proč ji trochu nezničit?"

"Bernarde!"

Ale Bernard nestoudně mluvil dál.

"Jsme dospělí intelektuálně a pokud jde o práci," pokračoval, "ale když jde o cit a touhu, jsme jako děti."

"Náš Ford děti miloval."

Bernard nevěnoval tomuto přerušení pozornost a pokračoval: "Tuhle mě zničehonic napadlo, že by snad člověk mohl být dospělý ve všech směrech."

"Nerozumím." Lenin hlas byl pevný.

"Já vím, že ne. A proto jsme se včera spolu vyspali - jako děti, místo abychom jako dospělí počkali."

Aldous Huxley: Konec civilizace

Chybělo mu jen osm centimetrů

Do obvyklé alfavýšky mu chybělo osm centimetrů a jeho postava byla také útlá. Setkání s nižšími kastami mu pokaždé bolestně připomnělo jeho tělesnou nedostatečnost. "Já jsem já, ale chtěl bych, abych to nebyl já."

Jakmile se ocitl tváří v tvář nějakému delta-obličeji, pak místo aby se na něj díval svrchu, připadal si zahanben. Bude s ním to stvoření jednat s oním respektem, jakému je učili, že přísluší vyšší kastě?

Ta otázka ho pronásledovala. A nikoli bezdůvodně. Gamy, delty a epsiloni byli totiž do jisté míry predestinováni k tomu, aby spojovali tělesnou výšku se společenskou nadřazeností. A opravdu všeobecně existoval určitý hypnopedický předsudek, privilegující vysokou postavu.

A proto se děvčata vysmívala jeho návrhům, proto mu jeho mužští druhové z vlastní kasty prováděli různé taškařiny. Jejich posměch z něho dělal outsidera. A protože se již outsiderem cítil, jako outsider se také choval. Tím opět jen rostla předpojatost vůči němu a nepřátelské pohrdání, s nímž druzí reagovali na jeho tělesnou zakrnělost.

To vše vedlo nakonec k tomu, že jeho pocit odcizení a osamělosti ještě více vzrůstal. Z chronické obavy před podceňováním se vyhýbal sobě rovným a před níže postavenými zase přeháněl kastovní povýšenost. S jakou hořkostí v srdci záviděl lidem, jako byli Henry Foster a Benito Hoover! Lidem, kteří si nepotřebují otevírat hubu na epsilona, aby je poslechl, lidem, kteří pokládají své postavení v životě za samozřejmé a pohybují se v kastovním systému jako ryby ve vodě, cítí se v něm tak samozřejmě, že si nejsou vědomi ani sami sebe, ani příjemného, přátelského prostředí, v němž žijí.

Aldous Huxley: Konec civilizace

Petrklíče a krajina mají jednu chybu - jsou zadarmo

Ilustrace z deviantART od Alex37

Jeden student zvedl ruku. Prý dobře chápe, že není možné nechat nižší kasty, aby marnily nad knihami čas, který patří komunitě, když je tu kromě toho nebezpečí, že by mohly číst něco, co by třeba mohlo nežádoucím způsobem pozměnit některý z reflexů, k nimž byly vychovány, ale přece jen... zkrátka nemůže pochopit tu věc s květinami.

Proč si dávat tolik práce, abychom psychologicky vzali deltám možnost těšit se z květin?

Ř.I.P. to trpělivě vysvětlil. To, že pouhý pohled na růži vyvolává u dětí křik, má své závažné ekonomicko-politické důvody. Není to tak dlouho (asi sto let nebo tak nějak), co byli gamy, delty a dokonce epsiloni predestinováni k tomu, aby milovali květiny, květiny zvlášť a přírodu vůbec. Účelem toho bylo naočkovat jim sklon chodit při každé možné příležitosti do přírody, a tak je přimět k tomu, aby používali dopravních prostředků.

"A používali jich?" zeptal se student.

"Ano, a vydatně," odpověděl Ř.I.P., "ale nic jiného."

Petrklíče a krajina, zdůrazňoval, mají jednu velkou chybu: jsou zadarmo. Láska k přírodě nezaměstná žádnou továrnu. Proto bylo rozhodnuto, že se láska k přírodě odstraní, alespoň u nižších kast; že se odstraní láska k přírodě, nikoli však sklon používat dopravních prostředků. Bylo totiž přirozeně nezbytné, aby jezdili do přírody i nadále, přestože se jim protiví. Problémem bylo, jak najít ekonomicky pádnější důvod pro používání dopravních prostředků, než jakým bylo pouhé zalíbení v petrklíčích a krajině. Ten důvod byl promptně nalezen.

"Predestinujeme masy k odporu vůči přírodě," uzavřel ředitel, "avšak zároveň je uzpůsobíme tak, aby našly zalíbení ve všech sportech v přírodě. Přitom dbáme, aby každý takový sport nutně vyžadoval složité dopravní nářadí. Takže teď nejen požívají dopravních prostředků, ale jsou také spotřebiteli průmyslového zboží. A proto ty elektrické šoky."

Aldous Huxley: Konec civilizace

Za tip na tuhle knížku děkuji Soně.