úterý 5. března 2013

Chybělo mu jen osm centimetrů

Do obvyklé alfavýšky mu chybělo osm centimetrů a jeho postava byla také útlá. Setkání s nižšími kastami mu pokaždé bolestně připomnělo jeho tělesnou nedostatečnost. "Já jsem já, ale chtěl bych, abych to nebyl já."

Jakmile se ocitl tváří v tvář nějakému delta-obličeji, pak místo aby se na něj díval svrchu, připadal si zahanben. Bude s ním to stvoření jednat s oním respektem, jakému je učili, že přísluší vyšší kastě?

Ta otázka ho pronásledovala. A nikoli bezdůvodně. Gamy, delty a epsiloni byli totiž do jisté míry predestinováni k tomu, aby spojovali tělesnou výšku se společenskou nadřazeností. A opravdu všeobecně existoval určitý hypnopedický předsudek, privilegující vysokou postavu.

A proto se děvčata vysmívala jeho návrhům, proto mu jeho mužští druhové z vlastní kasty prováděli různé taškařiny. Jejich posměch z něho dělal outsidera. A protože se již outsiderem cítil, jako outsider se také choval. Tím opět jen rostla předpojatost vůči němu a nepřátelské pohrdání, s nímž druzí reagovali na jeho tělesnou zakrnělost.

To vše vedlo nakonec k tomu, že jeho pocit odcizení a osamělosti ještě více vzrůstal. Z chronické obavy před podceňováním se vyhýbal sobě rovným a před níže postavenými zase přeháněl kastovní povýšenost. S jakou hořkostí v srdci záviděl lidem, jako byli Henry Foster a Benito Hoover! Lidem, kteří si nepotřebují otevírat hubu na epsilona, aby je poslechl, lidem, kteří pokládají své postavení v životě za samozřejmé a pohybují se v kastovním systému jako ryby ve vodě, cítí se v něm tak samozřejmě, že si nejsou vědomi ani sami sebe, ani příjemného, přátelského prostředí, v němž žijí.

Aldous Huxley: Konec civilizace

Žádné komentáře:

Okomentovat