pátek 29. listopadu 2013

Obrana a zuřivost

Zdál se mi tenhle sen - vlastně to byla spíš noční můra... Honil mě nějaký chlap se dvěma kuchyňskými noži, v každé ruce měl jeden. Utíkala jsem před ním, úplně vyděšená. Ale pak se něco stalo a můj strach se změnil v ZUŘIVOST. Z ničeho nic jsem se zastavila a otočila se čelem k útočníkovi. Podívala jsem se na něj, vyhrnula jsem si rukávy a ukázala mu své ruce, které už byly pořezané a krvavé. "Co mi chceš udělat?" ječela jsem na něj tak, jako ve skutečnosti nikdy před tím. "Chceš mě pořezat?!" On jen s hrůzou zíral a já jsem mu jeden nůž vzala (mimochodem, byl to první nůž, kterým jsem se kdy sama pořezala) a řezala jsem se do rukou ještě víc. Byla jsem rozpálená vzteky, ale už ne vyděšená. Nebolelo to a já jsem neutíkala. Ten člověk byl v šoku a nevěřícně se na mě díval. NEMĚL NADE MNOU ŽÁDNOU MOC... Tento sen mi pomohl pochopit, že možný důvod, proč jsem sama sobě ubližovala, byla OBRANA. Nemůžou mi ublížit, když si já sama ublížím ještě víc.
Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Žádné komentáře:

Okomentovat