Sen o smrti

Jedním z nejděsivějších snů bývá sen o smrti - ať už vlastní nebo někoho jiného. Měli bychom si pamatovat, že (jako všechno ostatní ve snu) i smrt je obvykle znamení, symbol. Zřídkakdy to znamená, že někdo opravdu zemře. Můžeš se sám sebe zeptat: "Co v mém životě umírá? Co se chýlí ke konci? Čeho už se nepotřebuji držet?" Pak se podívej na kontext - ostatní věci ve snu okolo umírající osoby. Hledej vodítka k tomu, co to může znamenat pro tvůj život. Pokud ten, kdo zemřel, byl tvůj přítel,pak se možná dějí nějaké změny v tvých vztazích. Jestliže jsi zemřel ty sám, a třeba jsi zrovna byl ve škole, možná je načase opustit svou roli studenta.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Tvořivý duch

Všichni se rodíme obdařeni vnitřním tvořivým duchem (hinduisté jej nazývají "vyšší Já našeho já"). Každý jsme nadaný něčím jedinečným. Všichni si v sobě neseme tvořivý potenciál - DÉŠŤ, který se touží rozpršet. Naše spisovatelská Já a tvořivé Já jsou jedno a totéž, a nemohou je umlčet žádná traumata, hrubé zacházení, nezájem okolí ani drogy. Tohoto tvořivého ducha nelze úplně zničit, ale může se stát tak malinkým, že z něj zbude jen dunivý zvuk vycházející hluboko z nás.
Závislost na drogách či alkoholu, projevy nenávisti a násilí, zanedbávání vlastních potřeb, nedostatek lásky a pozornosti od ostatních a jakýkoli jiný projev necitlivého zacházení ze strany druhých může způsobit, že se tvůj tvořivý duch skryje. Proto máš možná někdy pocit, že to chceš vzdát, že třeba ani nemáš chuť být naživu. Ale tvého tvořivého ducha nelze nikdy zničit - kdykoli se můžeš rozhodnout a svou tvořivou sílu zase probudit.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Obrana a zuřivost

Zdál se mi tenhle sen - vlastně to byla spíš noční můra... Honil mě nějaký chlap se dvěma kuchyňskými noži, v každé ruce měl jeden. Utíkala jsem před ním, úplně vyděšená. Ale pak se něco stalo a můj strach se změnil v ZUŘIVOST. Z ničeho nic jsem se zastavila a otočila se čelem k útočníkovi. Podívala jsem se na něj, vyhrnula jsem si rukávy a ukázala mu své ruce, které už byly pořezané a krvavé. "Co mi chceš udělat?" ječela jsem na něj tak, jako ve skutečnosti nikdy před tím. "Chceš mě pořezat?!" On jen s hrůzou zíral a já jsem mu jeden nůž vzala (mimochodem, byl to první nůž, kterým jsem se kdy sama pořezala) a řezala jsem se do rukou ještě víc. Byla jsem rozpálená vzteky, ale už ne vyděšená. Nebolelo to a já jsem neutíkala. Ten člověk byl v šoku a nevěřícně se na mě díval. NEMĚL NADE MNOU ŽÁDNOU MOC... Tento sen mi pomohl pochopit, že možný důvod, proč jsem sama sobě ubližovala, byla OBRANA. Nemůžou mi ublížit, když si já sama ublížím ještě víc.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Identita v lásce

Muž se kupodivu cítí právě v této situaci naprosto jedinečně, jako by nic podobného nikdo jiný před ním se svou milovanou neprožil. Ve skutečnosti však právě v tomto okamžiku ztrácí svou individualitu. Milenci ztrácejí individuální identitu; jsou Tristanem a Izoldou nebo Romeem a Julií - herci v kolektivní hře, která má předem daný text a jednotlivé výstupy jsou známé. Člověk přestal být sám sebou a stal se hercem všeobecně platného dramatu. Prožívá ho velice intenzivně jako něco naprosto neobyčejného a zpočátku i naprosto úžasného.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky

Dva světy

Fyzický svět je opravdový a skutečný; vnitřní svět je také opravdový a skutečný. Iluzorní svět vznikne pouze tehdy, smícháme-li oba světy dohromady, odmítneme-li žít niterný život na symbolické rovině a snažíme se ho umístit do konkrétních lidí. Iluzorní svět je projikovaný svět, který deformuje svět vnitřní a vnější, takže nejsme schopni ani jeden z nich vidět takový, jaký je.

Zažije-li člověk stav nejvyššího míru a kompletnosti, potřebuje svůj snový stav pochopit jako výpověď o tom, čeho může dosáhnout ve svém vnitřním světě. Obvykle však bude promítat svůj obraz ráje do ženy a bude ji nevědomě žádat, aby mu tento sen splnila, aby ho uskutečnila v hmotné podobě, aby mu ho dodala. V tu chvíli muž vytváří iluzi; "vidí skrz sklo, temně". Nevidí už ženu takovou, jaká je, a ještě ani nevidí svou vnitřní vizi jako takovou skutečnost, kterou je. Oba světy se pomíchaly; oba jsou zneuctěny.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky

Být vzývána a obdivována

Ženy se v naší kultuře neučí být lidskými bytostmi, ale zrcadly, která odrážejí mužův ideál nebo vysněnou fantazii. Musejí se snažit, aby vypadaly jako hollywoodské hvězdičky; musejí se oblékat a česat a chovat tak, aby se staly kolektivní obrazy animy. Žena nemusí být nijak zvláštní individualita, ale měla by být vtělením mužových představ.

Mnoho žen si na tuto roli natolik zvyklo, že odmítají jakoukoli změnu. Raději chtějí napořád hrát muži roli bohyně, než by se staly skutečnými smrtelnicemi: Být vzývána a obdivována jako bohyně je docela přitažlivé. Za tuto roli se však draze platí. Muž, který v ženě vidí bohyni, k ní nemá vztah jako k ženě; upíná se pouze ke své projekci, ke svému vlastnímu vnitřnímu božství, jež na ni vložil.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky

Žena jako promítací plátno našich projekcí

Jednoho dne projekce, které si muž do ženy promítá, nečekaně vyprchají a on většinou prohlásí, že ho "rozčarovala"; je zklamaný, že má před sebou lidskou bytost, a ne vtělení svých snů. Dává ženě najevo, že udělala něco špatně. Kdyby otevřel oči, uviděl by, že zlomené kouzlo nabízí vzácnou příležitost k poznání skutečného člověka. A stejně tak může objevit neznámé oblasti sebe samého, které dřív promítal na ženy a prožíval skrze ni.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky

Dvorská láska

Papež prohlásil katarské za kacíře a svatý Bernard z Clairvaux je zahnal nelítostnými křizáckými výpravami do ilegality. Jako každá silná potlačená myšlenka se i katarství objevilo znovu v jiné podobě, údajně světské. Katarské učení a ideály se náhle znovu objevily v kultu dvorské lásky, v písních a básních trubadúrů a v romantických příbězích. Někteří historikové kultury se domnívají, že dvorská láska bylo záměrným pokračováním katarského kultu a že dámy a jejich rytíři, kteří se oddávali dvorské lásce, byli původně vyznavači katarského učení. Pod pláštíkem světského kultu lásky praktikovali své náboženství. Pro ostatní vypadal tento způsob chování jako nový, elegantní druh lásky - dvoření a lichocení krásným děvám, ale pro zasvěcené, kteří znali "kód", šlo o alegorický projev katarských ideálů.

Ideál dvorské lásky se prohnal evropskými dvory středověkých feudálů a zahájil revoluci v přístupu k ženské stránce takových hodnot jako láska, mezilidské vztahy, kultovaný cit, oddanost, duchovní zkušenost a hledání krásy. Tato revoluce nakonec vyzrála do podoby romantismu.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky

Opravdu věříme

Proto ženy i muži vznášejí jeden na druhého ve vzájemném vztahu tak neskutečné požadavky: Opravdu nevědomě věříme, že onen smrtelník je zodpovědný za úplnost našeho života, že nás činí šťastnými, dává našemu životu smysl, intenzitu a vytržení!

Kdosi jednou řekl: "Když pevně uchopíme, co je samozřejmé, je to počátek moudrosti." Přestaneme-li usrkávat nápoj lásky na tak dlouho, že budeme schopni podívat se na něj jako na symbol, snad se probudíme a uvidíme očividnou věc.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky

Tristan na moři

Musí se vydat napospas nevědomí, nechat se unášet jeho přílivem a odlivem, dokud nenarazí na ostrov nového vědomí pro dané období svého života.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky

Potenciál

Carl Jung ukázal, že když se v životě jednotlivce náhle objeví velký psychologický jev, představuje obrovský nevědomý potenciál, který stoupá na vědomou úroveň. Totéž platí i pro celou společnost. V historii národa v jisté chvíli vytryskne z kolektivního nevědomí nová možnost; je to nová idea, nová víra, nová hodnota nebo nový způsob pohlížení na vesmír. Pokud toto nové může být integrováno do vědomí, představuje potenciální dobro. Zpočátku však ohromuje a může být i ničivé.

Robert A. Johnson: Věčný příběh romantické lásky