Svádění a miluji tě

V tom je ten omyl. "Miluji tě" by nemělo být posledním slovem rituálu svádění, ale otevřenou bránou ke svádění manželskému. V páru je třeba svádět neustále, měnit, překvapovat, udivovat, pod hrozbou zevšednění. Protože ve velké hře lásky není nic vyhráno předem. Žádné srdce není dobyto navždy. Je třeba si je zasloužit každý den, každý den svádět souboj sám se sebou, bojovat proti svým slabostem, povzbuzovat fantazii, novým dobrodružstvím, vymýšlet si nové důvody proč milovat a proč být milován. Je třeba rozvíjet lásku, která se rodí a neopouštět ji v plenkách. Svádění je lehounkým vánkem, který rozdmýchává oheň, i silným vichrem, který se náhle zvedá a rozšiřuje požár. Je to neustávající proměna toho druhého. Není to kouzelný proutek. Je to červený pepř, který rozpaluje milostnou kuchyni.
(..)
Manželské svádění znamená jednat se svou manželkou jako s milenkou, milovat se s manželem jako s milencem.

Xavier Deleu, Véronique J.: Chvála svádění: umění milovat