Strach z blízkosti

To, čemu říkáme sadismus, je přece možnost, jak být člověku velice blízko, a přitom s ním nesplynout. Je to možnost, jak prožívat velké sblížení a zároveň si udržet hranici. V identifikaci s vnitřními děsivými obrazy čili dílčími postavami se agrese směřující k odpoutání (kterou potřebujeme k individuaci) mění v agresi, která se chce zmocnit druhého člověka. V násilí se tu proměňuje to, co potřebujeme, abychom zpevnili své hranice natolik, že se můžeme odevzdat a že si můžeme dovolit nechat hranice i rozplynout. Zde je pravděpodobně také důvod toho, že v našich vztazích hrají tak velkou roli moc, bezmoc a potřeba zmocňovat se. Když na to pohlížíme takto, pak vlastně vztahy založené na moci a bezmocnosti prozrazují, že oba partneři mají extrémní úzkost z blízkosti. Možná je v nich taková úzkost právě proto, že jim není jasné, že se mohou také odpoutávat - a že se odpoutávat také neustále musí.

Verena Kast: Úzkost a její smysl