Vzdor jako patologické přizpůsobování

Mnoho dospělých vězí dosud ve vzdoru. Je však nutné ho překonat, neboť vzdor je jen paradoxní způsob přizpůsobování. Když někdo řekne A, musí vzdorovitý člověk říci B. Kdyby někdo jiný řekl B, musí člověk ve vzdoru říci A. Je třeba vidět, že vzdorovat znamená přizpůsobovat se opaku. U lidí nadměrně přizpůsobivých je to podobné: Řekne-li někdo A, musí přizpůsobivec říci rovněž A, řekne-li někdo B, musí on říci také B. Přizpůsobiví jsou oba, jenže vzpurník se přizpůsobuje opaku. Vzdorem si vzdorovitý člověk opatřuje pocit, že je nezávislý a nevnímá přitom, jak je nadále závislý. Nemálo lidí se ve vzdoru zatvrdilo. Dostávají se do stále stejných, typických konfliktních situací. "Já jsem nezávislý člověk, mně nemá nikdo co říkat!" To je osudná věta, neboť nezávislí lidé nemají strach z toho, že jim někdo něco řekne. Ve svém rozhodování počítají i s názory druhých.

Heinz-Peter Röhr: Hysterie - strach z odmítnutí