Participation mystique

Lévy-Bruhl geniálně postihl to, co nazval "participation mystique", jako známku primitivního ducha. Co takto označil, je jednoduše neobyčejně velký zbytek nerozlišenosti mezi subjektem a objektem, která má u primitivů ještě takové rozměry, že to Evropanovi musí být nutně nápadné. Pokud si rozdíl mezi subjektem a objektem neuvědomíme, převládá nevědomá identita. Nevědomé se potom projikuje do objektu a objekt se introjikuje do subjektu, tzn. psychologizuje se. Pak se zvířata a věci chovají jako lidé, lidé jsou současně zvířaty a vše je oživeno strašidly a bohy. Civilizovaný člověk se ovšem přirozeně domnívá, že je nad tyto věci nebetyčně povznesen. Ale zato je často po celý život identický se svými rodiči, je identický se svými afekty a předsudky a beze studu tvrdí o druhém to, co u sebe samotného nechce vidět. Má totiž také ještě zbytek počáteční nevědomosti, tzn. nerozlišenosti mezi subjektem a objektem. V důsledku této nevědomosti je pod magickým účinkem nesčetných lidí, věcí a okolností, tzn. je jimi bezpodmínečně ovlivňován, je naplněn rušivými obsahy téměř tolik jako primitiv, a proto potřebuje právě tak mnoho ochranných kouzel. Nepomáhá si však již medicinami, amulety a zvířecími oběťmi, nýbrž uklidňujícími medikamenty, neurózami, osvětou, kultem vůle atd.

C. G. Jung: Tajemství zlatého květu

Temné psychické mocnosti

Definoval jsem animu též jako personifikaci všeho nevědomého a pojal ji proto také jako most k nevědomému, jako funkci vztahu k nevědomí. Zajímavou souvislost tu nalezneme v tvrzení čínského textu, že vědomí (tzn. osobní vědomí) vychází z animy. Poněvadž západní duch stojí zcela na stanovisku vědomí, musí animu definovat způsobem, jakým jsem to právě učinil. Opačně však Východ, který stojí na stanovisku nevědomí, chápe vědomí jako účinek animy! Původně vědomí nepochybně vychází z nevědomí. Myslíme na to příliš málo, a proto se stále znovu pokoušíme psyché zcela identifikovat s vědomím, nebo přinejmenším nevědomí vykládat jako nějakou odnož nebo účinek vědomí (jako např. ve freudovské nauce o vytěsnění). Ze svrchu zmíněných důvodů však je podstatné, aby se realitě nevědomí nic neubíralo a aby se postavy z nevědomí chápaly jako aktivní veličiny. Kdo pochopil, co se myslí psychickou realitou, nemusí se obávat, že zapadne zpět do primitivní démonologie. Jestliže totiž nevědomým postavám nepřiznáme hodnost spontánně působících veličin, propadneme jednostranné víře ve vědomí, vedoucí nakonec k přepjatosti. Proto musí nastat katastrofy, poněvadž člověk přes mohutné vědomí přehlíží temné psychické mocnosti. Ne že bychom je personifikovali až my; ony jsou od samého počátku osobní povahy. Teprve až to co nejdůsledněji uznáme, můžeme pomýšlet na to, abychom je depersonifikovali, tzn. abychom "podrobili animu", jak se vyjadřuje čínský text. 

C. G. Jung: Tajemství zlatého květu

Magie porozumění

Vědomá vůle nemůže takové symbolické jednoty dosáhnout, poněvadž vědomí je v tomto případě jednou ze stran sporu. Protivníkem je kolektivní nevědomí, které řeči vědomí nerozumí. Proto je třeba "magicky" působícího symbolu, obsahujícího primitivní analogismus, kterému nevědomí rozumí. Nevědomí lze dosáhnout a vyjádřit jenom pomocí takového symbolu, a proto se také individuace bez symbolu nikdy neobejde.

C. G. Jung: Tajemství zlatého květu

Věda II

Věda je nástrojem západního ducha a lze s ní otevřít více dveří než prázdnýma rukama. Patří našemu porozumění a zatemňuje vhled jen tehdy, jestliže pochopení, jež zprostředkuje, pokládá za pochopení jediné.

C.G. Jung: Tajemství zlatého květu

Věda

Kdo by však chtěl zmenšovat zásluhy západní vědy, podřezával by větev, na níž sedí západní duch. Věda je sice nikoli dokonalým, přesto však neocenitelným, svrchovaným nástrojem, který působí zlo jen tehdy, jestliže chce být samoúčelem. Věda musí sloužit; bloudí, jestliže chce uchvátit trůn pro sebe.

C.G. Jung: Tajemství zlatého květu

Obytné bloky

Muž si užívá a nerad na to čeká, zatímco žena na témže místě staví celé obytné bloky; protože jí se dotýká celek v celé jeho strašné a hrozivé úplnosti. Nemilá skutečnost: žena a její citový svět. Žena ihned staví komplikované stavby podobné vosím hnízdům, aby se v nich zařídila, pak se jí člověk už nezbaví, jakmile jednou začala stavět.

Elfriede Jelinek: Pianistka

Žiletka

Z balíčku o mnoha vrstvách pečlivě vyndá žiletku. Tu u sebe nosí vždycky, ať je kde je. Žiletka se na ni usmívá jako ženich na nevěstu. ONA opatrně zkouší ostří, je ostré jako žiletka. Pak si žiletku několikrát vmáčkně do zápěstí, ale zase ne tak hluboko, aby si poranila šlachy. Vůbec to nebolí. Kov se zařezává jako do másla. Krátký okamžik zeje ve dříve ucelené tkáni otvor jako do kasičky, pak zpoza zábrany vyrazí pracně spoutaná krev. Jsou to celkem čtyři řezy. Pak už to stačí, jinak by vykrvácela. Žiletka se zase otře a zabalí.

Elfriede Jelinek: Pianistka

Hranice

V každém společenství. od rodiny, po stát, lidé navzájem "testují" své hranice - a když je neumíme uhájit, překračují je.

Ladislav Dvořák: Obejměte své vnitřní dítě

Ztráta smyslu státem

Snaha vymknout se osudu, který v podobě neúrod a hladomorů, epidemií a válek člověka dřívějších dob držel v šachu a doléhal na něj (i celá řeská tragédie je o osudovosti, byť většinou lidí z vyšších vrstev, na které doléhá sice jinak, ale neméně), představuje sociální stát ve spojení s technologiemi pokus, se tomuto určení vyhnout. To se (kromě faktu smrtelnosti) sice dosti daří, ale vzniká jakási nová forma osudovosti, generovaná příslušným úředním aparátem - pracující už nevyhlíží, zda bude pršet, ale třese se, zda se kdesi v centru neposune jeden z koeficientů na druhém desetinném místě a nezničí třeba obor, pro nejž byl po léta školen. Rozdíl je snad v tom, že osudová nepřízeň se tu neartikuluje smrtí, ale ztrátou životní smysluplnosti.

Stanislav Komárek: Spasení těla - Moc, nemoc a psychosomatika

Pravdy a neřesti

Je vždy podezřelé, když je nutno ustanovit výbor na obranu Jediné Pravé Pravdy. Pravda, na rozdíl od omylu či vědomé lži (ti, kdo nesílejí náš názor, musejí být buď hlupáci, nebo rafinovaní zlovolníci), přece jaksi víc váží, je podstatnější, stojí více sama sebou a nemusí být intenzivně podpírána a resuscitována. To je taky jediný znak, podle něhož se od lži pozná, podobně jako třeba ctnost oproti neřesti (neřest je to, co dlouhodobě vede ke zlému, nikoli to, co stojí v úředním seznamu neřesti).

Stanislav Komárek: Spasení těla - Moc, nemoc a psychosomatika

Na jeden večer

Je charakteristické, že čím je charisma "podvodnější", tím je jeho účinek prudší a krátkodobější, ve stylu lásek na jediný večer či mediálních hvězdiček, které zazáří a pohasnou.

Stanislav Komárek: Spasení těla - Moc, nemoc a psychosomatika

Sen o smrti

Jedním z nejděsivějších snů bývá sen o smrti - ať už vlastní nebo někoho jiného. Měli bychom si pamatovat, že (jako všechno ostatní ve snu) i smrt je obvykle znamení, symbol. Zřídkakdy to znamená, že někdo opravdu zemře. Můžeš se sám sebe zeptat: "Co v mém životě umírá? Co se chýlí ke konci? Čeho už se nepotřebuji držet?" Pak se podívej na kontext - ostatní věci ve snu okolo umírající osoby. Hledej vodítka k tomu, co to může znamenat pro tvůj život. Pokud ten, kdo zemřel, byl tvůj přítel,pak se možná dějí nějaké změny v tvých vztazích. Jestliže jsi zemřel ty sám, a třeba jsi zrovna byl ve škole, možná je načase opustit svou roli studenta.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Tvořivý duch

Všichni se rodíme obdařeni vnitřním tvořivým duchem (hinduisté jej nazývají "vyšší Já našeho já"). Každý jsme nadaný něčím jedinečným. Všichni si v sobě neseme tvořivý potenciál - DÉŠŤ, který se touží rozpršet. Naše spisovatelská Já a tvořivé Já jsou jedno a totéž, a nemohou je umlčet žádná traumata, hrubé zacházení, nezájem okolí ani drogy. Tohoto tvořivého ducha nelze úplně zničit, ale může se stát tak malinkým, že z něj zbude jen dunivý zvuk vycházející hluboko z nás.
Závislost na drogách či alkoholu, projevy nenávisti a násilí, zanedbávání vlastních potřeb, nedostatek lásky a pozornosti od ostatních a jakýkoli jiný projev necitlivého zacházení ze strany druhých může způsobit, že se tvůj tvořivý duch skryje. Proto máš možná někdy pocit, že to chceš vzdát, že třeba ani nemáš chuť být naživu. Ale tvého tvořivého ducha nelze nikdy zničit - kdykoli se můžeš rozhodnout a svou tvořivou sílu zase probudit.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Obrana a zuřivost

Zdál se mi tenhle sen - vlastně to byla spíš noční můra... Honil mě nějaký chlap se dvěma kuchyňskými noži, v každé ruce měl jeden. Utíkala jsem před ním, úplně vyděšená. Ale pak se něco stalo a můj strach se změnil v ZUŘIVOST. Z ničeho nic jsem se zastavila a otočila se čelem k útočníkovi. Podívala jsem se na něj, vyhrnula jsem si rukávy a ukázala mu své ruce, které už byly pořezané a krvavé. "Co mi chceš udělat?" ječela jsem na něj tak, jako ve skutečnosti nikdy před tím. "Chceš mě pořezat?!" On jen s hrůzou zíral a já jsem mu jeden nůž vzala (mimochodem, byl to první nůž, kterým jsem se kdy sama pořezala) a řezala jsem se do rukou ještě víc. Byla jsem rozpálená vzteky, ale už ne vyděšená. Nebolelo to a já jsem neutíkala. Ten člověk byl v šoku a nevěřícně se na mě díval. NEMĚL NADE MNOU ŽÁDNOU MOC... Tento sen mi pomohl pochopit, že možný důvod, proč jsem sama sobě ubližovala, byla OBRANA. Nemůžou mi ublížit, když si já sama ublížím ještě víc.

Julie Tallard Johnsonová: Bouřlivá léta

Nechtěl jsem spát se sestrou

Mé nadání se projevilo den po šestých narozeninách, když už jsem nechtěl spát v posteli se svou mrtvou sestrou Katie, kterou rok před tím přejel náklaďák a již jsem zaháněl křikem rytmických dětských rýmovaček.

Mike Carey: Poznaný ďábel

Vybudovat

Když někdo říká, že chce vztah nebo partnera, vzniká tím dojem něčeho hotového, co je zapotřebí pouze najít. Zastírá se tím fakt, že vztah je vždycky a v každém případě nutné vybudovat, protože ve skutečnosti je vztah jen příběhem vzájemných reakcí na toho druhého. 

Michale Mary: Kde jsi?

Vztah

Vztah je příběh vzájemných reakcí.

Michale Mary: Kde jsi?

Opozice davu

Kdo má natolik silné přesvědčení, že se postaví vůči davu do opozice, je spíše výjimkou než pravidlem, výjimkou, jíž se mnohdy obdivují pozdější staletí, ale jíž se většinou vysmívají současníci.

Erich Fromm: Lidské srdce

Hřích

Starý zákon nestojí ještě na stanovisku, že člověk je od základu zkažený. Neposlušnost Adama a Evy vůči Bohu se tu nenazývá hříchem; nikde tu není ani zmínka o tom, že by tato neposlušnost člověka zkazila. Naopak, neposlušnost je tu podmínkou lidského sebeuvědomění, lidské schopnosti volby, a tak je ve svém posledním důsledku tento první akt neposlušnosti člověka jeho prvním krokem ke svobodě. Zdá se, že neposlušnost Adama a Evy byla dokonce součástí božího plánu, neboť, jak má za to myšlenka vskutku prorocká, je člověk právě proto, že byl vyhnán z ráje, schopen vytvářet své vlastní dějiny, rozvíjet své lidské schopnosti a dosáhnout nové harmonie mezi sebou a přírodou, a to jako plně vyvinutý jedinec, na rozdíl od harmonie dřívější, kdy ještě takovýmto plně vyvinutým jedincem nebyl.
(...)
V průběhu vývoje křesťanské církve byla Adamova neposlušnost pojata jako hřích. A to ve skutečnosti jako hřích tak těžký, že zkazil jeho přirozenost a s ní i přirozenost všech jeho potomků. Člověk se nemůže nikdy z této své zkaženosti vymanit vlastním úsilím. Lidskou zkaženost mohl odstranit jenom božský akt milosti, vystoupení Krista, který pro člověka zemřel; zároveň tak byla poskytnuta možnost spásy těm, kdo Krista přijali.

Erich Fromm: Lidské srdce

Moc

Hlavním nebezpečím pro lidstvo je obyčejný člověk s neobyčejnou mocí - a žádný ďábel nebo sadista.

Erich Fromm: Lidské srdce

Skupina

Jedna cesta je podrobit se a ztotožnit se s osobou nebo skupinou, jež má moc. Při této symbolické účasti na životě jiné osoby má člověk iluzi, že jedná, zatímco se ve skutečnosti pouze podrobuje a stává se jaksi částí těch, kdo jednají.

Erich Fromm: Lidské srdce

Ponížit a zotročit

Ponížit ho a zotročit, to vše jsou jenom prostředky k tomuto cíli, a nejradi-kálnějším prostředkem je nechat ho trpět, poněvadž neexistuje jiná větší moc nad jiným člověkem než přinutit ho, aby se podrobil trápení, aniž je schopen se bránit.

Erich Fromm: Lidské srdce

Tvořivost a destruktivnost

Jediný způsob jak léčit destruktivnost jakožto kompenzaci je rozvinout v člověku jeho potenciální tvořivost, rozvinout jeho schopnost produktivně využívat svých lidských sil.

Erich Fromm: Lidské srdce

Umět argumentovat

Zvítězíte, protože máte více než dost brutální síly. Ale nikoho nepřesvědčíte. Neboť abyste mohli přesvědčit, museli byste umět argumentovat. Abyste však mohli argumentovat, potřebovali byste mít to, co vám schází: rozum a v boji právo na své straně.

Erich Fromm: Lidské srdce

Láska k životu a smrti

Láska k životu je právě tak nakažlivá jako láska ke smrti.

Erich Fromm: Lidské srdce

Překonat

Význam fenoménu narcismu z eticko-spirituálního hlediska se ujasní, uvážíme-li, že podstatu učení všech velikých humanistických náboženství můžeme shrnout do jedné věty: Cílem člověka je překonat vlastní narcismus.

Erich Fromm: Lidské srdce

Jako zvíře

To, čemu říkáme zdravá osobnost, závisí na obecném rámci vztahů v dané kultuře. Podle teutonických Berserků by mohl být "zdravým" člověkem jenom ten, kdo by byl schopen počínat si jako dravé zvíře. Týž člověk by byl dnes psychotikem. Všechny archaické formy mentální zkušenosti - nekrofilie, krajní narcismus a incestuální symbióza - které v té či oné formě tvořily "normál", nebo dokonce "ideál" regresivně archaických kultur, poněvadž lidé zde byli spjati společnými archaickými sklony, jsou dnes označovány jako vážné formy mentální patologičnosti. Ve své méně intenzivní formě, oponují-li jim proti-kladné síly, jsou tyto archaické síly potlačeny a výsledkem této represe je "neuróza".

Erich Fromm: Lidské srdce

Grown-ups

“Dunno. Why do you think she’s scared of anything? She’s a grown-up, isn’t she? Grown-ups and monsters aren’t scared of things.” “Oh, monsters are scared,” said Lettie. “That’s why they’re monsters. And as for grown-ups . . .” She stopped talking, rubbed her freckled nose with a finger. Then, “I’m going to tell you something important. Grown-ups don’t look like grown-ups on the inside either. Outside, they’re big and thoughtless and they always know what they’re doing. Inside, they look just like they always have. Like they did when they were your age. The truth is, there aren’t any grown-ups. Not one, in the whole wide world.” 

Neil Gaiman: The Ocean at the End of the Lane

Podvolit se

Už dlouho jsem věděla, že žádnou jinou nevystavil tomu, čemu jsem se od něj musela podvolit já, a že mučení, jimž mne podroboval, mi propůjčovala v jeho očích hodnotu, které žádná jiná žena dosáhnout nemohla.

Edith Templetonová: Gordon

Čtyři profese

Moje matka říkávala, že existují čtyři profese, ve kterých muži nejsou muži, tedy chci říct, že člověk je nevnímá jako muže: holič, krejčí, sluha a doktor. Protože tihle všichni vídají ženy více či méně svlečené a nepočítá se to.

Edith Templetonová: Gordon