úterý 5. března 2013

Jak Alenáš nevěděl, kým je

Jak byl celý zaražený, napadlo ho, že je hřebík.

"To se musím vytáhnout, když jsem hřebík!" řekl si. A jal se vytahovat, vytahoval se a vytahoval, že kdyby byl hřebík, už by musel být dávno vytažený. Ale on ne.

"Když se stále vytahuju, tak to nejspíš nebudu hřebík, nýbrž tričko!" pomyslil si.

Byl z toho všecek naměkko. A cítil se jak vajíčko.

Pak byl zvadlý a přišlo mu, že je salát.

Byl ušlý a měl se za zisk.

Až z ničeho nic byl svěží. A hned volal: "Já jsem svěží, já jsem s věží! To já nejspíš budu kostel. Ne, ne, spíše radnice!"

A byl z té radnice bezradný.

Takhle semlel, na co přišel. A omílal to, omílal, až byl z toho svého omýlání dočista omýlený. Načež se sesypal a prohlásil o sobě, že je krupice.

A s tím, že je krupice, usnul.

Naštěstí!

Protože jako krupice se mohl dostat do pěkné kaše.

Ivan Vyskočil: Malý Alenáš

Žádné komentáře:

Okomentovat