Jak byl celý zaražený, napadlo ho, že je hřebík.
"To se musím vytáhnout, když jsem hřebík!" řekl si. A jal se vytahovat, vytahoval se a vytahoval, že kdyby byl hřebík, už by musel být dávno vytažený. Ale on ne.
"Když se stále vytahuju, tak to nejspíš nebudu hřebík, nýbrž tričko!" pomyslil si.
Byl z toho všecek naměkko. A cítil se jak vajíčko.
Pak byl zvadlý a přišlo mu, že je salát.
Byl ušlý a měl se za zisk.
Až z ničeho nic byl svěží. A hned volal: "Já jsem svěží, já jsem s věží! To já nejspíš budu kostel. Ne, ne, spíše radnice!"
A byl z té radnice bezradný.
Takhle semlel, na co přišel. A omílal to, omílal, až byl z toho svého omýlání dočista omýlený. Načež se sesypal a prohlásil o sobě, že je krupice.
A s tím, že je krupice, usnul.
Naštěstí!
Protože jako krupice se mohl dostat do pěkné kaše.
Ivan Vyskočil: Malý Alenáš
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.