sobota 23. března 2013

Vzdát se něčeho

Je velký rozdíl, když se vzdáme něčeho, co jsme si vyvinuli v potu tváře a za nezměrného úsilí, nebo když se vzdáme něčeho, co pro nás bylo tak jako tak nedosažitelné, co jsme měli takříkajíc dosud před sebou. Wilber popisuje tento omyl zejména s ohledem na tendenci esoterické scény vysoce si stylizovat archaické národy jako třeba Indiány. Nejkřiklavějším "pre/trans omylem" by bylo, kdybychom krávu na horské pastvině považovali za osvícenou, protože očividně žije ve stavu "tady a teď".  Křesťanská cesta by se tedy mohla zvrhnout v psychologickou léčku, protože umožňuje člověku velebit své slabé stránky a tím se vyhýbat plnění svých skutečných úkolů - a to všechno navenek odít pláštíkem úspěšnosti.

Ruediger Dahlke: Deprese jako řeč unavené duše

Žádné komentáře:

Okomentovat