neděle 24. března 2013

Utišující prostředky civilizace

Naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si svou osamělost neuvědomovali: předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivním konzumem sluchových a zrakových požitků, které nabízí průmysl zábavy; určité uspokojení mu také přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné. Moderní člověk se vskutku podobá obrazu, který vykreslil Huxley v knize "Konec civilizace" (Brave New World): je dobře živen, dobře oblečen, pohlavně uspokojen, ale chybí mu vlastní já, má jen nejpovrchnější kontakt s ostatními lidmi, vedou ho hesla, která Huxley formuloval stručně a výstižně. Například: "Když jednotlivec cítí, společenství se řítí", nebo: "Neodkládej na zítřek zábavu, kterou můžeš mít dnes", anebo koruna všech těchto hesel: "Dnes je každý šťasten." Lidské štěstí dnes znamená "bavit se". Bavit se, to znamená konzumovat a "přijímat" zboží, vizuální požitky, potravu, nápoje, cigarety, lidi, přednášky, knihy, filmy - vše se konzumuje, vše se polyká. Svět je jediný velký objekt pro naši chuť, velké jablko, velká láhev, velký prs; my jsme kojenci, my jsme ti, kteří věčně něco čekají - a ti, kteří jsou věčně zklamáni. Náš charakter je zapojen na směnu a příjem, na výměnu a spotřebu; všechno, duchovní statky stejně jako hmotné, se stává objektem směny a spotřeby.

Erich Fromm: Umění milovat

Žádné komentáře:

Okomentovat