neděle 24. března 2013

"Nesobeckost"

Tato teorie sobeckosti je potvrzena psychoanalytickou zkušeností s neurotickou "nesobeckostí", symptomem neurózy, který byl nezřídka pozorován u lidí, jimž obvykle nevadí tento symptom, nýbrž jiné, s ním spojené, jako deprese, únava, neschopnost k práci, neúspěchy v lásce atd. Nejenže se nesobeckost nepociťuje jako "symptom", je to často jediný spásný rys charakteru, jímž se lidé pyšní. "Nesobecký" člověk "nechce nic pro sebe", "žije pro druhé", je hrdý na to, že sám sebe nepovažuje za důležitého. Nechápe, jak se může stát, že navzdory své nesobeckosti je nešťastný a že jeho vztah k nejbližším lidem je neuspokojivý. Analytická práce ukazuje, že jeho nesobeckost není něco, co by stálo vedle jeho ostatních symptomů, nýbrž je jedním, ve skutečnosti často nejdůležitějším z nich; že jeho schopnost k lásce a k jakékoli radosti je ochromena, že je pln nepřátelství k životu a že se za fasádou nesobeckosti skrývá subtilní, ale proto o nic méně intenzivní připoutanost a soustředěnost k vlastní osobě. Takového člověka lze vyléčit jen tehdy, když se jeho nesobeckost také interpretuje jako symptom, aby bylo možno napravit jeho nedostatek tvůrčí síly, který je kořenem jeho nesobeckosti i jeho ostatních potíží.

Erich Fromm: Umění milovat

Žádné komentáře:

Okomentovat