Lidé, kteří byli v dětství opakovaně traumatizováni, si často osvojují disociaci jako preferovaný způsob bytí ve světě. Vstupují do disociace běžně a ochotně, aniž by si toho byli vědomi. Do disociace vstupují i lidé, pro které to není běžné, a to tehdy, když u nich dojde k aktivaci nebo když se jim začnou vybavovat nepříjemné traumatické obrazy či vjemy. V obou případech hraje disociace důležitou roli tím, že pomáhá, aby nevybitá energie mobilizovaná nadměrným vzrušením zůstala oddělená od plnosti našeho prožívání. Současně však disociace ruší kontinuitu pociťovaného smyslu, čímž traumatizovaným lidem znemožňuje účinně zpracovávat traumatické symptomy. V takovém případě nejde o to, abychom se disociace zbavili, ale o to, abychom zvýšili míru, do jaké si ji uvědomujeme.
Peter A. Levine, Ann Frederick: Probouzení tygra - léčení traumatu (rozhovor na toto téma)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.