Nevěry

Je vhodné respektovat evoluční hledisko a rozlišovat dva druhy nevěry: 1. nevěru sociální, 2. nevěru sexuální. My lidé jsme právě díky existenci lásky k dítěti naprogramováni k sociální věrnosti a sexuální nevěře. Muž už dnes cítí povinnost pomoci ženě v péči o dítě (třeba oproti jelenu), ale cítí puzení k promiskuitě. Žena volí promiskuitu, aby získala nejkvalitnějšího "samce" jako pokrevního otce, třebaže zůstane sociálně věrná vlastnímu manželovi, s nímž nedokázala v potřebné době otěhotnět. DNA je hrůzně nepodplatitelná. Každé páté dítě v Evropě nemá pokrevního otce. V mužích už vzniká pouto k rodině, ale přetrvává promiskuitní gen, oplodnit nejvíce "samic". Naše Bdělé Vědomí se musí umět svých dichotomickým chápáním Světa (to jest rozumem a emocemi) s touto genetickou daností vypořádat. Navrhuji zakázat jakoukoliv glorifikaci sexuality, zvláště pak ji spojovat s manželskou láskou. Ignorovat sexuální nevěru, ale střežit sociální věrnost. Profesor František Koukolík v jedné ze svých publikací uvedl, že jsme svou sociální věrností a sexuální nevěrou podobni zpěvným ptákům. Sameček pečuje se samičkou o jediné hnízdo, ale oba jsou promiskuitní. S ptáky máme další podobnost, neboť jsme tvory "zrakovými". Oproti savcům je nám a ptákům prioritním čivem právě zrak. Zrakovou prioritu si nepochybně zachováme, ale prioritu "péče o hnízdo" se musíme od ptáků učit. Sameček sýkorky by nikdy nepřestal kvůli svému lehkomyslnému sexu krmit svá mláďata, mláďata svého hnízda.

Miroslav Plzák: Žena a muž