pondělí 18. března 2013

Žlutá žurnalistika

Jednou z nejdramatičtějších epizod ve vývoji tisku bylo období tzv. "žluté žurnalistiky". Do osmdesátých let 19. století se noviny dostaly do většiny amerických domácností a další závratný vývoj nákladů bylo jen těžké udržet. Současně však bylo možné existenci novin finančně zajistit, pouze pokud se náklad udržel na maximu. Takové konkurenční prostředí vedlo k drsnému boji o další čtenáře, který se rozpoutal mezi představiteli největších soupeřících listů. Zvláště v New Yorku spolu o zvýšení nákladů všemi prostředky zápasili William Randolph Hearst a Joseph Pulitzer. Vždyť zvýšení nákladu znamenalo zýšení příjmů z reklamy a větší zisk. Obě strany ve snaze výšit přitažlivost svých novin pro masy čtenářů vystřídaly nejrůznější rubriky, nápady, úskoky, styly i experimenty. Mnohé z nápadů, které se v novinách udržely dodnes, jsou právě výsledkem bojů z poslední dekády 19. století. (Jedním z nich jsou například barevné kreslené seriály. Pojem "žlutá žurnalistika" je odvozen z pojmenování jedné rané komixové postavičky nazvané "Yello Kid - Žlutý kluk".)

Jak se konkurenční soupeření postupně měnilo v otevřený střet, obsah listů nabýval senzacechtivosti, aby dokázal přilákat další čtenáře bez ohledu na povrchnost a nestydatost zpráv.

(...)

Existence žluté žurnalistiky se dotkla dostatečného počtu skupin i jednotlivců takže smršť kritiky vydavatelům masového tisku postupně osvětlila, že překročili hranice, které je společnost - a zvláště ty její instituce, které určují normy - ochotná tolerovat. Hluboce uražení byli především intelektuálové a zvláště literáti. Úžasné nové prostředky komunikování, které v sobě nesly příslib kulturního i morálního pozvednutí mas, se v jejich očích změnily v obludné zdroje společenské degenerace.

Vedoucí představitelé církví, školství, zákona i vlády protestovali stále hlasitěji. Tiskoví magnáti byli postaveni do situace, kdy jim hrozila nejen ztráta důvěry veřejnosti, ale ještě děsivější možnost, že jejich činnost bude regulována zvenku. Při té představě si hlavní vydavatelé začali ve svých vydavatelských domech dělat pořádek sami. Tisk se postupně začal méně honit za senzacemi a chovat se odpovědněji. Pravidla a normy určující hranice chování a základní rysy odpovědnosti se postupně ujasňovali. Profesní organizace šéfredaktorů a vydavatelů sestavily kodexy žurnalistiky, jejichž smyslem bylo poskytnout členům návody k jednání. Přestože dnešní masový tisk se dost podstatně liší podle toho, do jaké míry se takovými kodexy cítí zavázán, zdá se nepochybné, že výstřelky "žluté" žurnalistiky jsou věcí minulosti.

Defleur, Ballová-Rokeachová: Teorie masové komunikace

Více o Yellow journalism na Wikipedii.

Žádné komentáře:

Okomentovat