Chicago uspořádalo MacArthurův den, na němž na počest generála nechyběla ani vojenská přehlídka se vší parádou.
Tisíce lidí se tedy vydaly podívat na přehlídku osobně, ale další tisíce zůstaly doma, aby se na tu slávu podívaly v televizi. A tak tu najednou máme dvě podání téhož sledu skutečných událostí - přehlídku, jež se odehrávala v chicagských ulicích, a přehlídku, která se divákům objevila na obrazovkách. Langovi poslali jednu část pozorovatelů, aby se na přehlídku šli osobně podívat a připravili podrobný popis skutečných vjemů, které tam prožili. Druhá skupina měla stejný úkol, ale přehlídku sledovala v televizi. Podobně jako lidé v jeskyni, kteří vidí jen stíny a nemohou se shodnout s jedincem, jenž nazírá realitu přímo, popsali obě skupiny dva zcela odlišné světy. V televizi se během přehlídky neustále něco dělo. Diváci nabyli dojmu, že přehlídku sledovali početné nadšené zástupy lidí. Generál byl v jednom kuse obklopen spoustou obdivovatelů. Byl to velmi vzrušující zážitek. Ti, kteří přehlídku zažil na vlastní kůži, ji považovali za dost nudnou záležitost. S pár lidmi čekali někde na okraji chodníku. Žádné mohutné zástupy nezahlédli. Generál se kolem nich jen mihl v autě. Zamával, ani nepřibrzdil - a bylo po všem! Langovi dospěli k závěru, že televize poskytuje "jedinečný úhel pohledu", protože pečlivě vybírá takové scény a takové záběry kamerou, aby nabídla divákům co největší vzrušení.
Melvin L. Defleur, Sandra J. Ballová-Rokeachová: Teorie masové komunikace, ISBN 80-7184-099-8
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.