sobota 23. března 2013

Izolát

V Encyklopedii psychologie profesora Nakonečného jsem se dočetl o pojmu izolát. Je jím míněn vyvržený jedinec, z nějakého důvodu pro společnost nepotřebný nebo zhoubný. Bezdomovci jsou izoláty. V současné době se ale stává izolátem jedinec nesnášenlivý, který si úctu vynucuje, uráží se, mstí se, ve společnosti jen oponuje, kazí radost i veselost. Jsou to lidé sice integrovaní (pracují, mají rodinu), ale jednak nemají přátele, jednak vytvářejí deformované vztahy jak v práci, tak doma v rodině. Izolátem se může stát i člověk nespolehlivý. Existuje však zvláštní stav bezradnosti, kdy izolát pociťuje, že je ostrakizován, nenalézá cestu zpět, ač ji hledá. Má pak pocit, že se mu děje křivda. Je velmi závažné, že izoláty se stávají lidé chudí, zvláště pak chudí, kteří chtějí pracovat. U nich lze říci, že se stali izoláty nespravedlivě. A tak vidíme, že se můžeme stát vyvrženci jednak poruchou své osobnosti spočívající v chybě funkčního centra vytvářejícího lidské vztahy, jednak nedostatečnou sociální spravedlností. "Nikdo mě nechce, nikdo mě nemá rád, svět je zlý, zvláště vůči mně ..." Ač nejde o nemoc, jsou právě tito naříkavci vhodní pro psychoterapii, protože manželský partner si s nimi neporadí. Radím nezaměňovat izoláta s outsiderem. Podle Nakonečného je outsider neakceptovaný aktivista. Usiluje o prestiž, respekt i úctu, ale je v tomto úsilí neobratný. Outsideři jsou hlasateli problematického postoje, že manželé mají mít k sobě navzájem úctu a že si mají druhého vážit. Nedomyslí, že úctu mohu mít jen k někomu, kdo se úctyhodně chová. Úctyhodné je takové chování, kdy přináším oběť (-E) ve prospěch veřejný.

Miroslav Plzák: Žena a muž

Žádné komentáře:

Okomentovat