pátek 22. března 2013

Miluju, když trpíš

Ponorka byla studována na všech úrovních integrace a vždy se zjistilo, že vzniká tam, kde určitý nevelký kolektiv (2 - 10 osob) je izolován na nedostatečně velkém prostoru tak, že nikdo z kolektivu nemá své "doupě". Dlouhá léta byla ponorka vykládána pokusem na myších. Dvě myší rodiny byly izolovány jednak ve velké, jednak v malé kleci. V kleci dostatečně velké se nic pozoruhodného nedělo. V malé kleci se začaly myši chovat zrůdně. Ukousaly si vlastní končetiny, prokously bříško svému potomkovi a podobně. Vskutku určitý stupeň přehuštění jedinců na malé ploše vyvolává stavy nepřátelského napětí a výbuchy zloby. V páru existuje ono hrozivé "uvolnění" (+E) z toho, že jsem druhého rozezlil (-E). Dnes vychází najevo, že manželé musí střežit čas, který spolu tráví v uzavřeném nedostatečně velkém prostoru. Experimenty dokazují, že v mozku dochází k biochemickým změnám, které se nám v našem bdělém vědomí zobrazují tak, že manželského partnera začneme vnímat jako vetřelce. V dobách kmenového uspořádání byl vetřelec vnímám jako nepřítel. Jeho likvidace nabuzovala v příslušnících kmene (+E). Obvykle nestačilo vetřelce zabít, ale krutě ho mučit a týrat. Jak dokázalo dvacáté století, krutost a zabití nepřítele se v každém z nás nebezpečně skrývá. A ponorka je vskutku situací, kdy se raduji (+E), vidím-li, že nepřítel trpí (-E).

Miroslav Plzák: Žena a muž

Žádné komentáře:

Okomentovat