Ona se přibližuje k němu a On se rozčílí. Ona se k němu otočí zády a On jde za ní. On si ji drží od těla, ale když mu Ona pohrozí, že odejte, On ji k sobě přitáhne. Utíkej přede mnou, budu tě sledovat. Sleduj mě, uteču ti. Vzdálenost mezi nimi zůstává stejná. Nikdy se nesejdou. Dělají všechno možné, aby udržovali tuto vzdálenost, protože jsou na nevědomé úrovni příliš propojeni.
(...)
Tyto rozmíšky v podstatě vracejí každého a každou k tomu, co v nich provokuje ten druhý. Tady začíná sebepoznání. Naše reakce totiž nepatří druhým, ale jsou vlastní jenom nám. Emoce, myšlenky a city, ať už negativní, nebo pozitivní, které v nás vyvolávají partneři, odhalují, jací jsme, a nevíme o tom. Toto sebepoznání připravuje půdu k vědomému spojení v lásce, v níž každý opustí své zbraně a svou moc, aby vyzkoušel jednotu.
Guy Corneau: Anatomie lásky
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.