pátek 22. března 2013

Dialog se čtenářem

A: Jak si vůbec můžete dovolit vydávat knihy. Vy, takoví duševní ubožáci. Styďte se.
N: Několikrát v životě jsme se zastyděli. To máte pravdu.
A: Jenomže teď se nestydíte a rejžujete z té knížky těžké prachy. Načmáráte to po ránu na záchodě a máte aspoň na 10 let vystaráno. Pak už jenom odpočíváte.
N: Tohle není vůbec marná představa. Docela by se nám líbila.
A: No vidíte, jací jste egoisté a vydřiduši. Jde vám jenom o to vyrejžovat milióny za co nejmíň práce. A vůbec jste mi neodpověděli na to, když jsem o vás řekl, že jste primitivové. Podle mě může takové knížky psát každý debil.
N: V životě jsme se nejenom zastyděli, ale nadělali už takových chyb, že se až divíme. Dokonce jsme si už řekli: "Jak jsme staří, tak jsme hloupí!" V tom s vámi můžeme souhlasit.
A: Konečně to přiznáváte. Ale kde berete tu drzost, otravovat svými názory lidi?
N: Abychom vám řekli pravdu, ještě jsme o něčem podobném nepřemýšleli.
A: Jak můžete o něčem takovém nepřemýšlet? Ačkoliv já se tomu vůbec nedivím. Vy totiž asi nejste schopni přemýšlet vůbec. To je to.
N: Pravdu máte zcela určitě v tom, že jsou chvíle, kdy racionálně nejednáme.
A: Podle mne jste skvrna na tváři lidstva.
N: Chápeme, podle vás jsme skvrna na tváři lidstva.

Tomáš Novák, Věra Capponi: Sám sobě psychologem

Žádné komentáře:

Okomentovat