Blízký vztah mezi mužem a ženou nebýval v historii příliš častý. Není tomu dlouho, co se lidé začali brát z lásky, a ještě kratší dobu trvá, kdy se pokoušejí spolu pro lásku zůstat. Pomineme-li to, že zakládali rodinu, brali se naši prarodiče a praprarodiče často proto, aby ekonomicky přežili, zlepšili své sociální postavení nebo uchovali či ještě rozmnožili zděděný majetek. Často spolu zůstávali jen proto, aby si na ně církev nebo lidé neukazovali prstem. Vybudovat důvěrné soužití nepatřilo k manželským povinnostem a manželé se o ně nesnažili ani ve svém vztahu k dětem.
Pro předchozí generace byly úlohy muže a ženy, otce a matky určeny předem. Této poklidné formy existence se však pozvolna zmocňoval rozklad. Proto také muselo dojít k současnému výbuchu. Dnes o všem znovu pochybujeme. Mateřská ani otcovská role pro nás už není tak jednoznačná. Ptáme se tak, kdo je to muž a kdo žena, co je homosexualita a co heterosexualita. Současná krize nemá v historii obdoby a nabízí nám ojedinělou příležitost. Žádná civilizace neměla dosud možnost, aby si pokládala tyto otázky v tak širokém rozmezí. Naše doba je proto vzrušující i skličující zároveň. Na pesimismus, který by se nás mohl zmocnit při pohledu na obrovské množství milostných nezdarů, reaguje novinářka a spisovatelka Ariane Émondová slovy, že vztahy mezi mužem a ženou nebyly nikdy dříve lepší, protože teprve dnes začínají spolu obě pohlaví komunikovat mimo předurčené role.
Patriarchát dal základ takové mužské i ženské identitě, které potenciálně znemožňují život ve dvou; nové dobrodružství nás však podněcuje a provokuje. Jedno je totiž jisté - dnes, kdy jedni jako druzí vyžadují samostatnost, již ve hře důvěrného soužití nejde o vzájemné sebeobětování, ale o jednotu při zachování plné individuality a o samostatný život každého z partnerů, aniž by spolu přestali žít ve dvou.
Guy Corneau: Anatomie lásky
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.