Freud a pudy

Nebo je tomu tak, jak jednou uvedl Sigmund Freud, že totiž člověk je bytost ovládaná pudy (cituji doslova!) a že Já, jak se Freud vyjádřil, není pánem ve vlastním domě? Nikoho nenapadne popírat, že člověk má pudová přání. A bylo také důležité, že se společnosti, která byla na jedné straně prudérní a na druhé straně chtivá rozkoše, strhla maska a nastavilo zrcadlo. Freud znal přesně tuto funkci, toto poslání. A v rozhovoru se švýcarským psychiatrem Ludvíkem Binswangerem řekl: "Lidé ovšem vědí, že mají ducha, musím jim proto ukázat, že mají také pudy." Ale nezměnil se mezitím svět a společnost? Lze i dnes ještě tvrdit, že člověk ví, že je bytost duchovní? Nebo je tomu dnes právě naopak, že člověk příliš často na svou duchovnost zapomíná - a současně zapomíná, že je svobodný a odpovědný. A není tomu tak, že právě dnešní člověk je vždy připraven svou duchovnost potlačovat, potlačit ji právě tak, jako dřív před Sigmundem Freudem nechtěl vědět nic o svých pudech.

Viktor E. Frankl: Psychoterapie pro laiky