Popření reality

Velká část z potěšení, které dospělí dětem způsobují, spočívá v tom,
že jim pomáhají popírat realitu. V běžném životě se přece i tomu
nejmenšímu dítku dostává ujištění, že "už je velké", a jakkoli to bije
do očí, tvrdí se mu, že je silné "jako táta", šikovné "jako máma",
statečné "jako voják" a vytrvalé jako kterýkoli "starší bratr".
Pochopitelnější je, že těchto obrácení reality musí využívat každé
utěšování dítěte. Právě utržená rána podle ujišťování dospělých "už
vůbec nebolí", nenáviděná jídla "vůbec nechutnají špatně", a ten, kdo
k lítosti dítěte právě odešel, se přece "brzy vrátí". Mnohé děti
dokonce takové útěšné formule přejímají a užívají jich stereotypně k
označení nepříjemné situace. Dvouleté děvčátko kupříkladu komentuje
každé zmizení matky z místnosti mechanicky zamumláním "máma hned
přijde". Jiné (anglicky mluvící) dítě zase na každou nelibě chutnající
medicínu plačtivě poznamenává: "like it, like it", což je zbytek věty,
jíž se mu chůva snažila vnutit, že ty kapky jsou přece dobré.

Anna Freud: Já a obranné mechanismy