V podstatě existují tři hlavní koncepty morálních cílů, které jsou založeny na rozdílných interpretacích jádra lidské povahy. Každý, kdo nějakým způsobem věří, že člověk je ve své podstatě hříšný a ovládaný svými primitivními instinkty (Freud), se nemůže vzdát dohledu a kontroly přicházející zvenčí. Cílem morálky pak musí být zkrocení a překonání statutu naturae, nikoli jeho rozvoj.
Ti, kteří se domnívají, že v lidské podstatě je něco v zásadě "dobrého" a něco "špatného", hříšného nebo destruktivního, musejí mít nutně jiný cíl. Tito lidé se budou soustředit na zajištění postupného vítězství vrozeného dobra, očištěného, vedeného nebo posíleného takovými prvky, jako jsou víra, rozum, vůle nebo stud - v souladu s příslušným převládajícím náboženským nebo etickým konceptem. V tomto případě nekladou důraz výlučně na překonání a potlačení zla, protože pro ně existuje i pozitivní program. Ten se však zakládá buď na jakési nadpřirozené pomoci, nebo na vysokém ideálu rozumu či vůle, které v sobě zahrnují využití zákazů a kontrolních vnitřních diktátů.
A konečně se problém morálky jeví jinak, když věříme, že člověku jsou vlastní evoluční konstruktivní síly, které ho ženou k realizaci vrozených možností. Tato víra neznamená, že člověk je zásadně dobrý - to by předpokládalo, že víme, co je dobré a co špatné. Znamená to, že člověk ze své vlastní podstaty a sám od sebe usiluje o seberealizaci a že se jeho soubor hodnot odvíjí od tohoto úsilí. Je například zřejmé, že nedokáže naplno rozvinout své lidské možnosti, není-li sám k sobě upřímný; není-li aktivní a tvořivý; nevztahuje-li se k ostatním v duchu vzájemnosti. Je zřejmé, že nedokáže růst, oddává-li se "temnému sebeuctívání" (Shelley) a neustále připisuje své vlastní nedostatky druhým. Opravdu růst může pouze tehdy, když za sebe převezme zodpovědnost.
Karen Horney: Neuróza a lidský růst (v originále volně ke stažení)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.