úterý 19. března 2013

Udržování konverzace

Mnoho lidí trpí obavou, že v určité chvíli "nebudou mít co říci". Bývají přesvědčeni, že dobrý sociální kontakt mohou mít jen dobří řečníci. Ve skutečnosti je to trochu jinak. Nejlepší sociální kontakt, a také velkou oblibu, mají lidé, kteří umějí dobře naslouchat. To proto, že ostatní se v jejich přítomnosti cítí uvolněně a příjemně. Proto není vůbec důležité nutit se něco říci. Stačí dávat neverbálně najevo, že nasloucháme, klást otevřené otázky, občas dát volné informace o sobě a otevřít se.

  • Neverbální projevy naslouchání. Mezi nejdůležitější neverbální projevy naslouchání patří oční kontakt a pokyvování hlavou doprovázené "Hmm, Aha".
  • Empatické poznámky. Vyjadřují krátce pochopení, podporu, úžas větami typu "Tomu rozumím. Chápu vás. To muselo být složité. To je bezvadné."
  • Otevřené a uzavřené otázky. Otevřené otázky začínají zájmeny "Kdo, co, kde, kdy, jak" atd. Například: "Co si myslíte o tom jídle? Jaké jsou vaše koníčky? Můžete mi říci svůj názor na...?" Na otevřené otázky se většinou odpovídá větou nebo celým vyprávěním. Otevřené otázky pobízejí druhého k tomu, aby se rozvyprávěl. Pomáhají udržovat konverzaci. Naopak na uzavřené otázky se odpovídá pouze slůvky "Ano" nebo "Ne". Například: "Lyžujete rád? Chutná vám to jídlo? Máte rád procházky?" Je to podobné jako u výslechu. Ale také zužují hovor ve chvíli, když je moc nepřehledný a košatý.
  • Volné informace o sobě. Pokud bychom se druhého jenom ptali a sami o sobě nic nesdělili, hrozilo by nám, že konverzace za chvíli zvadne. Proto je důležité čas od času říci také něco o sobě, nejlépe, když je to ve směru vedení rozhovoru. Sdělujeme spontánně věci, které nebyly zvlášť vyžádány. Většinou se týkají našich zájmů, postojů, přání, životního stylu, toho, co máme rádi a co nikoliv. Dáváme tím partnerovi spoustu námětů, o čem s námi může mluvit. Volné informace, které o sobě spontánně sděluje partner, je dobré poslouchat. Jejich sledováním a komentováním (třeba jenom "Hm") mu usnadňujeme mluvit o sobě a o věcech, které pro něj mají význam. Navíc je můžeme využít pro volné informace o sobě nebo pro sebeotevření.
  • Sebeotevření. Jde o sdělení osobních myšlenek, pocitů a hodnocení a citových reakcí, které v nás vzbuzují volné informace partnera. Mluvíme vlastně o sobě ve vztahu k volným informacím. Sebeotevření vede k osobnějšímu tónu rozhovoru, protože v něm sdělujeme vlastní pocity, pohnutky a preference.

Praško, Vyskočilová, Prašková: Sociální fóbie a její léčba

Žádné komentáře:

Okomentovat