úterý 19. března 2013

Zahájení konverzace

Rozhovor většinou nezačíná slovy. Před prvním vysloveným slovem je téměř vždy utvořen mimoslovní kontakt - očima, úsměvem, postojem, gestem. Před začátkem konverzace mívá řada lidí tendenci si myslet, že konverzace může probíhat dobře jen v tom případě, že se mluví o zajímavých a inteligentních tématech. Často bývá opak pravdou. Ve skutečnosti konverzace obvykle začíná docela obyčejnými každodenními otázkami. Američané tomu říkají "small talks", u nás by se dalo říct "pokec". Obvykle začínají otázkami typu:

  • To je vedro (chladno, zima, deštivo), že?
  • Znáte tady někoho?
  • Mají tady nádhernou zahradu (bazén, pláž, terasu), že ano?
  • Nevíte náhodou, kolik je hodin?
  • Nemáte náhodou zápalky?
  • Co vás sem přivedlo?
  • Měla jste dlouhou cestu?
  • Jak se vám to (tu) líbí?

Většina lidí ví, že otázky tohoto typu jsou pozvánkami k rozhovoru. Vlastně testují, zda ten druhý si chce povídat či nikoliv. Když rozhovor začne, většinou je převeden na jiné téma. Popravdě jsou tyto otázky přípravou na více osobní dotazy a sdělení.

Praško, Vyskočilová, Prašková: Sociální fóbie a její léčba

Pozn.: Také vás iritují poznámky "většina lidí ví", když zrovna vy absolutně netušíte? Přemýšlím, proč se tyhle věci neučí na základních školách v rámci povinné výuky. Říkám si, znát tohle už jako malý, byl by jeden někde úplně jinde. To je snad nějaká zlomyslnot, že nám zatajili tohle.

Žádné komentáře:

Okomentovat