Rozhovor většinou nezačíná slovy. Před prvním vysloveným slovem je téměř vždy utvořen mimoslovní kontakt - očima, úsměvem, postojem, gestem. Před začátkem konverzace mívá řada lidí tendenci si myslet, že konverzace může probíhat dobře jen v tom případě, že se mluví o zajímavých a inteligentních tématech. Často bývá opak pravdou. Ve skutečnosti konverzace obvykle začíná docela obyčejnými každodenními otázkami. Američané tomu říkají "small talks", u nás by se dalo říct "pokec". Obvykle začínají otázkami typu:
- To je vedro (chladno, zima, deštivo), že?
- Znáte tady někoho?
- Mají tady nádhernou zahradu (bazén, pláž, terasu), že ano?
- Nevíte náhodou, kolik je hodin?
- Nemáte náhodou zápalky?
- Co vás sem přivedlo?
- Měla jste dlouhou cestu?
- Jak se vám to (tu) líbí?
Většina lidí ví, že otázky tohoto typu jsou pozvánkami k rozhovoru. Vlastně testují, zda ten druhý si chce povídat či nikoliv. Když rozhovor začne, většinou je převeden na jiné téma. Popravdě jsou tyto otázky přípravou na více osobní dotazy a sdělení.
Praško, Vyskočilová, Prašková: Sociální fóbie a její léčba
Pozn.: Také vás iritují poznámky "většina lidí ví", když zrovna vy absolutně netušíte? Přemýšlím, proč se tyhle věci neučí na základních školách v rámci povinné výuky. Říkám si, znát tohle už jako malý, byl by jeden někde úplně jinde. To je snad nějaká zlomyslnot, že nám zatajili tohle.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.