čtvrtek 21. března 2013

Ve spárech potřeby získat slávu

Přestože člověk může vědomě pociťovat své ambice nebo měřítka dokonalosti jako to, čeho chce dosáhnout, ve skutečnosti je puzen k jejich dosažení. Vězí se spárech potřeby získat slávu. Protože ani on sám si není rozdílu mezi chtěním a puzením vědom, musíme stanovit určitá kritéria, abychom je rozlišili. Rozhodujícím faktorem je to, že jedinec je vlečen za slávou naprosto bez ohledu na sebe sama, na své dobro. (Vzpomínám si například na jednu ambiciózní desetiletou dívku, která tvrdila, že by raději oslepla, než aby nebyla první ve třídě.)

Máme dost důvodů se domnívat, že doslova i obrazně je více lidských životů obětováno honbě za slávou než z jakýchkoliv jiných důvodů. John Gabriel Borkman zemřel v okamžiku, když začal pochybovat o hodnotě a možnosti realizace své grandiózní mise. Na tomto místě vstupuje do hry tragický prvek. Obětujeme-li se pro něco, co i my sami, ti nejzdravější lidé, shledáváme konstruktivním ve smyslu prospěšnosti pro lidstvo, je to dozajista tragické, ale zároveň smysluplné. Promarníme-li však naše životy vlečeni přeludem slávy z důvodů, které neznáme, znamená to neodpustitelné tragické mrhání - tím větší, čím hodnotnější naše životy potenciálně jsou.

Karen Horney: Neuróza a lidský růst

Žádné komentáře:

Okomentovat