Následně se tito lidé začnou bránit rozvoji svého já. Namísto individuace se uchylují k útěku do závislé odevzdanosti a TY začíná dostávat přednost a začíná být mnohem důležitější než JÁ. Tento druh odevzdanosti nemá nic společného s ctností oddanosti. Zatímco člověk zdánlivě více než dostatečně naplňuje základní křesťanský postulát milovat bližního svého jako sebe samotného, ve skutečnosti to tak vůbec není. Kdo nemiluje sám sebe, nemůže milovat ani svého bližního. Strach ze ztráty se stává určujícím prvkem a začíná ovládat život. Z toho se musí vyvinout životní strategie, která nemilosrdně přehodnotí hlavní vztažnou osobu, kterou je například partner, a samotného postiženého uvede do postavení rostoucí závislosti. Věty jako »tak moc tě potřebuji«, »nemohu bez tebe žít« nebo »miluji tě víc než svůj vlastní život« mohou na první pohled vypadat jako komplimenty, na druhý pohled jsou však svědectvím o vlastní jednostrannosti a malé životaschopnosti.
Ruediger Dahlke: Deprese jako řeč unavené duše
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.