Často není jednoduché si ujasnit, co je událost (spouštěč), co je myšlenka a co jsou pocity (emoce). Události jsou pozorovatelná fakta. Vnímáme je přímo smysly, vidíme je (posluchač se směje), slyšíme (cizí člověk se ptá na cestu) nebo proprioceptivně vnímáme (červenám se). Události jsou zachytitelné objektivně, například videokamerou nebo magnetofonem. Avšak "Vidím, že se o mě nikdo nezajímá!" není událost. Je to moje myšlenka, domněnka. Nevychází s toho, co je zachytitelné. Nejde to natočit na film ani magnetofonovou pásku. To, co by šlo zachytit a co doopravdy událostí je, že například vidíte při své přednášce lidi, jak se koukají z okna, prohlížejí si časopisy, povídají si spolu. Ale "Vidím, že se o mě nikdo nezajímá!" je už způsob, jakým tyto události interpretujeme - jde tedy o myšlenku, která může být blízká pravdě, ale může jí být také na hony vzdálená. Jinou interpretací stejných událotí by mohlo být, "Vidím, že jsou všichni uvaveni."
Praško, Vyskočilová, Prašková: Sociální fóbie a její léčba
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.