Každý z nás máme v sobě hluboce zakódovánu potřebu bezpečí a lásky a tyto potřeby uspokojujeme hlavně prostřednictvím vztahů k blízkým lidem. Většině z nás se ale tuto potřebu podařilo přetvořit v neuvěřitelně silnou hrozbu: máme zbytečně velký, téměř až ochromující strach z odmítnutí. Bojíme se, že nás odmítne náš partner, kamarádi, naše děti, rodiče, prostě oni.
Je to tak silná obava, že mnozí z nás ani nežijí vlastní život, jen se neustále kontrolují. Snaží se usilovně číst signály z okolí, aby zjistili, co od nich ostatní očekávají, aby se pak mohli podle toho chovat. Možná to zní trochu absurdně, ale je to tak. Opravdu se bojíme, že když se budeme chovat po svém, tak nás lidé "nevezmou": nebudou se s námi bavit, budou nás pomlouvat nebo probírat za našimi zády. Bojíme se, že se dostaneme do izolace a že zůstaneme sami. Chceme proto vyhovět a platíme za to dost velkou cenu: nežijeme podle toho, co sami chceme a co cítíme, ale podle toho, co od nás očekává nebo vyžaduje okolí. Přesněji řečeno, co si myslíme, že od nás očekává nebo vyžaduje okolí. Oni. Ztrácíme se tak sami sobě, doslova se samo sobě odcizujeme.
Marek Herman: Najděte si svého marťana
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.