Výchovu prostřednictvím pocitů viny nelze prohlédnout tak snadno, protože přichází tak povzneseně a nevinně v hávu mateřské lásky, v každém případě na nich zprvu není vůbec nic podezřelého. Patří však k tomu nejneodpustitelnějšímu, protože díky svým vlastním zkušenostem z mnoha a mnoha psychoterapií vím, že je velmi obtížné odpustit matkám obviněným z této výchovné koncepce. U mnohých dětí se v podobných situacích potají vyvine nesmírná nenávist vůči této všemocné matce, což v této fázi ještě posiluje pocity viny. Později obrací tuto potlačovanou nenávist proti sobě, například v podobě sebevražedných myšlenek dostavujících se bezprostředně po propuknutí deprese. Děti, které byly vystaveny tomuto programu, vzdávají se zpravidla všech svých přání, očekávají však stejně jako jejich matka, že budou uhodnuta a vyplněna.
Ruediger Dahlke: Deprese jako řeč unavené duše
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.