úterý 5. března 2013

Batole vědeckým experimentátorem

134329985_11349b513c
Ilustrace z Flickru od Daniela Horacio Agostini

Už batole objeví souvislost mezi upuštěním lžičky na podlahu a následným shonem přítomných ve snaze honem ji sebrat, který vždy nastane, ať je to poprvé, podruhé i podesáté. Tak se rozvíjí Te (extravertní myšlení). Vztah mezi příčinou a následkem začíná fungovat natolik spolehlivě, že se do jeho hlavičky začíná časem vkrádat ponětí o tom, že je to podobné, jako když vyhodí z kočárku dudlík či z postýlky hračku a obdobně že by to mohlo jít i s ostatními předměty. Takto se rodí pojetí logiky jako sledu příčin a následků, které vždy nastanou a z nichž se začíná vylupovat zákonitost, nezávislá na okolnostech nebo přání zúčastněných. A tak dříve, než bychom možná byli ochotni přiznat dětem schopnost precizně uvažovat, ony už dávno testují platnost přičinného efektu upuštěné lžičky na dalších předmětech: váza zkušebně letí ze stolu, květináč z okna či nic netušící kocour ze skříně. Ovšem dospělí nebývají vždy připraveni vnímat tyto počiny jako to, čím skutečně jsou: formativními zážtky rozvíjejícími kognitivní schopnost vypreparovat logickou posloupnost a předvídatelnost jevů a tu odlišit od čiré spekulace. Dítě si tak uvědomuje, nakolik je princip důležitější než konkrétní objekty, které jej dokazují, dochází mu i to, že efekt padající lžičky, květináče či kocoura by už dávno ztratil půvab nebýt našich pro ně tak zábavných reakcí, dávajících tušit existenci dalších, zcela nových a dosud nepoznaných příčinností, které bude třeba rovněž prozkoumat.

Michal Čakrt: Typologie osobnosti - přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti

Žádné komentáře:

Okomentovat