úterý 5. března 2013

Daleko je někdo daleko až moc

V potenciálně intimních vztazích, kdy přeskočí první jiskřička sexuální přitažlivosti, případně na cestě do ložnice, se mohou dít podivné věci: eventuální milenci mívají sklon své přirozené preference potlačovat a skrývat, jako by si říkali: "Kdyby věděla, kdo opravdu jsem, nechtěla by mě." Extravert se tedy ztiší a bude pozornější, aby snad druhou stranu nepoplašil. Usuzující, i přesto, že ji svrbí jazyk, si nechá své názory pro sebe a může předstírat spontaneitu a doufám, že druhou stranu ohromí. Proto je nutné být v prvních fázích vztahu co nejvíce spolu a co nejblíže, aby naše přirozené preference měly dostatek příležitosti se projevit a oba partneři měli možnost "kvalifikovaně" se rozhodnout, zda chtějí pokračovat dál. Žádná forma spojení na dálku, sebedelšího a sebečastějšího, žádná korespondence nebo telefonní konverzace toto nemůže nahradit. S nejlepšími úmysly můžeme v takových situacích hrát toho, koho se domníváme, že chce druhá strana nalézt, ale kým ve skutečnosti nejsme. Z toho pak mohou povstat trpká rozčarování. Když už oba do vztahu vložili tolik nadějí a jsou "spolu" přece už tak dlouho, ve skrytu doufají, že v živém partnerovi někde objeví to jeho skvělé korespondenční nebo telefonní "já" a všechno bude zase jako dřív. Toto nemá být strašení, že pokud hned nemůžete být spolu od rána do večera, je váš vztah předem odsouzen ke krachu. Pouze je třeba se připravit ve vší střízlivosti, již jsme však ve stavu akutní zamilovanosti asi nejméně schopni, na to, že člověk, se kterým se nakonec setkáme, může být dost odlišný od toho, kdo nám psal ty duchaplné e-maily nebo kdo byl ve sluchátku tak trpělivý a chápavý.

Michal Čakrt: Typologie osobnosti - přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti

Žádné komentáře:

Okomentovat